Evangelium (Mk 1,29-39)
Ježíš vyšel ze synagogy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je.
Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: „Všichni tě hledají!“ Odpověděl jim: „Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.“ A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy.
Komentář
Dnes nám svatý Marek předkládá několik epizod z počátku veřejného života Páně, ze tří let jeho života, které následovaly po těch třiceti letech strávených skrytě v Nazaretě, letech, které mají pro křesťany žijící uprostřed světa velký význam.
S odkazem na těchto třicet let by se vlastně dalo mluvit o "obyčejném Ježíšově životě".
Dnešní úryvek dobře shrnuje, jak začal období svého života, které mělo skončit jeho umučením, vykupitelskou smrtí a slavným vzkříšením, hlavním cílem jeho vtělení. Samotné shrnutí je také dokonalým příkladem pro křesťany, kteří chtějí být apoštoly v každodenním životě.
Čteme-li pozorně, těchto jedenáct veršů nám vlastně ukazuje, jak se vypadal jeden den v Pánova života.
Protože je sobota, kapitola začíná modlitbami v synagoze, a ukazuje skutečnost, že obyvatelé Kafarnaum, dodržující sobotní odpočinek, musí počkat na západ slunce, aby k němu přivedli nemocné. Na konci velmi rušného dne má Ježíš čas na všechny: "uzdravil mnohé" a "vyhnal mnoho démonů".
To by nás mělo povzbudit, abychom se na něj obraceli, když máme těžkosti nebo problémy, a nemysleli si, že ho "rušíme", protože on je vždy k dispozici.
Stejně tak chceme být vždy k dispozici i lidem kolem nás.
Hned poté svatý Marek dodává: "ještě za tmy vstal, vyšel ven, odešel na opuštěné místo a tam se modlil", jako by chtěl zdůraznit, jakou důležitost chce Pán přikládat modlitbě, a to i když nás přemáhá únava.
Bez modlitby je vnitřní život skutečně nemožný, stejně jako jeden z jeho prvních důsledků, "jednota života" křesťana, jak to nazýval svatý Josemaría, když neustále opakoval: "je jen jediný život z těla a ducha a tento život musí být – v duši i v těle – svatý a plný Boha" (Rozhovory, č. 114).
Dnešní evangelium nám tedy předkládá nejen jasný příklad jednoty Pánova života a způsobu, jakým každý den využíval svůj čas, ale také způsob, jakým můžeme věnovat 24 hodin našeho dne podle Božích očekávání, která se projevují ve známých podobenstvích o hřivnách: "Hospodařte s nimi, dokud se nevrátím" (Lk 19,13) a o deseti pannách: "Ženich je tady! Jděte mu naproti!" (Mt 25,6); stejně jako se v celém Písmu svatém zdůrazňuje potřeba věnovat přiměřené množství času plnění svého poslání.
Bůh se totiž nelíbí ani vlažnost, ani egoismus, protože v sázce je spása duší a spása světa.
Prosme Nejsvětější Pannu, naši Matku, aby nám dala stejnou poslušnost a ochotu, s jakou odpověděla na zvěst archanděla Gabriela: "Ať se mi tak stane!".
Alphonse Vidal