Evangelium (Mt 25,1-13)
Ženich je tady! Jděte mu naproti!
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: `Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: `Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: `Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.' Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: `Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: `Amen, amen, pravím vám: Neznám vás.' Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“
Komentář
V Ježíšově době se svatební oslavy nesly ve velmi slavnostní atmosféře, hodování a radosti. Několik měsíců předtím se konaly svatební obřady, při nichž se ženich a nevěsta veřejně zavázali k manželství, ale teprve o nějaký čas později přijal ženich nevěstu do svého domu, aby začali společný život a založili rodinu. Při tomto druhém obřadu se oslav aktivně účastnili přátelé snoubenců.
Nevěstu doprovázely její kamarádky z dětství a mládí, „panny“, o nichž se v podobenství mluví, do té doby stejně jako ona svobodné. Na místo svatby obvykle dorazily brzy, a když za soumraku přišel ženich v doprovodu svých přátel, stejně mladých jako on, šli mu vstříc se zapálenými olejovými lampami a hostina začala. Hrála hudba, víno teklo proudem a rozdávalo se jídlo; pak se vesele tančilo až do půlnoci.
Ježíš mluví o svatební hostině, na níž nepřiměřené zpoždění snoubence způsobilo mezi nevěstinými přítelkyněmi jisté potíže. Některé z nich, protože byly málo předvídavé, zůstaly bez potřebného oleje, bez kterého nemohly jít ženicha přivítat. A zatímco šly olej dokoupit, dveře se zavřely a ony zůstaly venku.
Mistr používá toto podobenství, aby ukázal nutnost toho, být vždy dobře připraven přijmout Pána, až přijde, protože neznáme den ani hodinu. On přijde na konci času, ale také přijde za každým z nás, aby nás soudil, až přijde konec našeho pozemského života. Svatý Josemaría připomíná: „Jednou nastane den, který bude naším dnem posledním, ale který nám nenahání strach, protože pevně důvěřujeme v Boží milost a jsme už od této chvíle připraveni vyjít svému Pánu vstříc s hořícími lampami, velkoryse, rychle, s ohleduplnou láskou. Neboť v nebi nás očekává velká slavnost.“[1]
Nerozvážnost nebo lehkomyslnost, otálení s pokáním nebo zpovědí, odkládání rozhodnutí darovat se nás může navždy připravit o slávu. Naopak život v Boží přítomnosti, který nezanedbává maličkosti, nám může otevřít dveře do nebe, jako se to stalo těm přítelkyním snoubenky, které byly prozíravé a vešly dovnitř, aby si užily hostinu, zatímco ty ostatní zůstaly venku. Tyto dívky, pokračuje komentář svatého Josemaríi, „neuměly nebo se nechtěly připravit pečlivě, zapomněly učinit rozumné opatření a obstarat si včas olej. Chyběla jim velkorysost, aby splnily to málo, co jim bylo uloženo. Zbývalo jim ve skutečnosti mnoho hodin, ale nevyužily jich.“[2] Tak se dostáváme k zamyšlení a předsevzetí: „Zamysleme se vážně nad svým životem. Proč tak často nemůžeme najít těch pár minut, abychom s láskou mohli dokončit práci, kterou máme konat a která je prostředkem našeho posvěcení? Proč zanedbáváme své povinnosti vůči rodině? Proč tolik spěcháme právě ve chvíli, kdy se máme modlit nebo jít na mši svatou? Proč nám chybí klid a vyrovnanost pro plnění povinností našeho stavu, ale krátíme si dlouhou chvíli tím, že hovíme svým osobním choutkám? Můžete mi namítnout: vždyť jsou to maličkosti! Ano, opravdu. Ale tyto maličkosti jsou právě tím olejem, naším olejem, který udržuje živý plamen a rozsvícenou lampu.“[3]
[1] Svatý Josemaría, Boží přátelé, 40.
[2] Ibidem, 41.
[3] Ibidem, 41.