Od roku 1988 se každého 1. prosince připomíná Mezinárodní den AIDS, ve kterém se lidé z celého světa spojují a připomínají si, co tato nemoc znamená, a vyjadřují mezinárodní solidaritu vůči této pandemii. Součástí tohoto řetězce aktivit jsou iniciativy osob z Opus Dei bojujících za vyhlazení toho, co se označuje jako infekce s nějvětší úmrtností na světě.
Margaret Ogola se narodila 12. června 1958 v Keni. Zemřela na rakovinu 22. září 2011 v pouhých 53 letech. Byla vdaná a měla 6 dětí, dvě z nich adoptované. Od roku 1994 až do konce svého života byla ředitelkou v hospici Cottolengo, sirotčince pro děti s HIV a AIDS. Před smrtí byla vedoucí Výboru katolického sekretariátu, který koordinuje 500 zdravotnických zařízení, jež mají přibližně 5 miliónů lékařských případů ročně.
Život paní Ogoly ukazuje, s jakou poctivostí a bezvýhradností se věnovala bližním. Dá se říci, že se pohybovala převážně mezi nevyléčitelně nemocnými, mezi utrpením a smrtí. Neexistuje žádná kniha ani návod nebo předmět, který by tě tomu naučil. Před několika roky na jednom videu publikovaném na španělském webu Opus Dei podala Ogola toto svědectví: „Jsem ve stálém kontaktu se smrtí a to mi hluboce změnilo život. Že jsem se s tím vyrovnala, bylo díky tomu, že jsem křesťanka a patřím do Opus Dei. Vysoce si proto vážím života, protože v kontaktu se smrtí se člověk dotýká i života a jeho krásy."
Dr. Manuel Leal, který se věnuje výzkumu AIDS, se stal jedním z hlavních propagátorů sdružení RIS (Výzkumné sítě v AIDS), které bylo založené v roce 2002. Dr. Leal je internista a pracuje už od začátku 80. let s pacienty nakaženými virem HIV. Vede imunologickou a virologickou laboratoř v Biochemickém institutu v Seville a je jedním z pracovníků Oddělení infekčních nemocí v nemocnici Virgen del Rocío. Už jako mladý přišel do styku se smrtelně nemocnými pacienty, s nemocnými přáteli, kterým zamačkával oči. Tyto zkušenosti vedly k hlubokým změnám v jeho životě a nakonec ho dovedly k Bohu a katolické víře.
V jednom interview vysvětloval, v čem tato cesta spočívala: „Když jsem se setkal s Bohem prostřednictvím Opus Dei, objevil jsem ve svém nitru bezpočet doposud skrytých skutečností: 1) V každém mém nemocném je nějakým způsobem přítomen Kristus. 2) Bůh chce, abych vydával užitek tam, kde jsem, s bratry, kteří mi jsou nejblíže: nemocní, rodina, kolegové. 3) Bůh chce, abych pracoval, a to dobře: léčit, kde je to možné, a ulehčovat a utěšovat. 4) I mé schopnosti mi dal Bůh, abych uměl rozpoznat tajemství jeho stvořitelského díla - nejenom uspokojit svou vrozenou zvědavost, ale abych ji také dal do služby mým nemocným a zachránil tak jejich životy. To je má profese. V Opus Dei jsem pochopil nadpřirozený rozměr práce a odpovědnost ji vykonávat dobře."
K dnešnímu dni, po tolika letech všestranného výzkumu, se můžeme ptát, zda se konečně nalezne definitivní řešení nemoci AIDS. V odpovědi, i když se jen vzdáleně blíží tomu, co bychom si všichni přáli, najdeme záblesky světla. Podle Dr. Leal „za pouhých patnáct let se úmrtnost na HIV snížila díky dostupnosti protivirové léčby, která je stále účinnější. Infekce je ale proto pouze pod kontrolou, není vyléčena." Problém je, „že kampaně za prevenci nejsou účinné, jelikož se zaměřují výlučně na používání prezervativů. Dochází také k závažné chybě, protože se stigmatizují a vylučují instituce, které kladou důraz na jiné preventivní a účinné prostředky. Je to hlavně zdravá sexuální výchova zakládající se na tom, kým člověk opravdu je, a dále věrnost mezi mužem a ženou. Rozměry epidemie AIDS jsou tak dramatické, že při zavádění prevence není dost rukou ani institucí (nemusí být nutně náboženské), jež přinášejí řešení „politicky nekorektní".
Pro Margaretu Ogolu a Manuela Leal i pro další profesionální pracovníky, kteří se angažují na vyhlazení AIDS, je velkým stimulem křesťanské poselství a učení svatého Josemaríi. Pomáhá jim to v další práci, aniž by ztráceli naději. Jak říká Margaret Ogola: „Když se budeme všichni snažit, lidský rozum nakonec zvítězí nad jakýmkoliv druhem viru. Podaří se nám to, tak jak jsme to dokázali i dříve."