V pondělí 12. října sloužil Mons. Fernando Ocáriz, prelát Opus Dei, zádušní mši svatou za duši Javiera Cotela v prelaturním kostele Panny Marie Míru za účasti příbuzných a přátel.
Javier Cotelo se narodil v Madridu 16. srpna 1932 spolu se svým dvojčetem Josém Ignaciem. Byli nejmladší z pěti dětí Flory a Adolfa.
Zatímco se připravoval ke studiu architektury, seznámil se s několika studenty a profesory z Opus Dei. V únoru 1952 požádal o přijetí jako numerář a o několik dní později šel poděkovat Panně Marii z Valverde.
V roce 1953, ve věku 21 let, se v Římě setkal se sv. Josemaríou. Od té doby vztah k zakladateli poznamenal celý jeho život. V roce 1962 přesídlil do Věčného města, kde prožil zbytek svého života. V Římě jako architekt se účastnil stavby Villa Tevere a Cavabianca a také doprovázel sv. Josemaríu, když řídil auto, v němž zakladatel podnikal četné apoštolské cesty po Itálii a několika evropských zemích. V této řidičské službě pak pokračoval po mnoho let jak s blahoslaveným Álvarem del Portillo, tak s Mons. Javierem Echevarríou. Vzpomínky na tyto cesty zaznamenal v knize *Al volante de un santo* („Za volantem světce“, Rialp, 2021).
Měl rozhodný a vlídný pohled, byl metodický, přesný a téměř vždy nosil bílou košili. Jeho příslovečná štíhlost byla důvodem, proč se sv. Josemaría při jejich četných společných cestách marně snažil, aby trochu přibral, až žertem prohlásil, že dát mu najíst je jako vyhazovat peníze. Choval zvláštní náklonnost k mladým lidem, kteří přijížděli do Cavabianky, mezinárodního centra a semináře Opus Dei v Římě. Každý rok se snažil zapamatovat jejich jména, z jaké země pocházejí i přátelské přezdívky, na které byli zvyklí. V neděli dopoledne s nimi rád rozebíral fotbalové zápasy a vyprávěl skvělé „ne až tak vhodné vtipy“.
Byl skvělým kreslířem a malířem. V „Casa del Vicolo“, ve svém centru, připravoval každé Vánoce malé karikatury každého z bydlících na výzdobu obývacího pokoje a totéž dělal i k některým významným narozeninám. Po mnoho let maloval krajiny, které jsou dnes součástí výzdoby mnoha domů a center Díla. V měsících před svými devadesátými narozeninami namaloval sérii akvarelů Panny Marie. Nebylo to poprvé, co udělal něco podobného. V roce 1980 vypracoval na přání sv. Jana Pavla II. projekt na umístění obrazu Panny Marie na Svatopetrském náměstí: dnešní mozaiku *Mater Ecclesiae*, která je umístěná vpravo od průčelí baziliky.
V sousedství a mezi přáteli ho mnozí znali jako *l’architetto*. Při svých ranních procházkách si povídal s vrátnými budov, zajímal se o jejich rodiny i starosti a pomáhal jim přibližovat se k Bohu.
Když se Javierovi rodiče setkali v Římě se sv. Josemaríou, jeho matka Flora mu poděkovala, že má jejího syna tak rád. Jak vzpomínal Javier, sv. Josemaría jí odpověděl: „Vy ho máte rádi, protože je to váš syn; já ho mám rád, protože jsem také jeho Otec.“ Tak Javier žil: jako syn, který věděl, že je milován, a jako starší bratr, který cítil odpovědnost předávat druhým vše, co dostal od Boha, v každodenním životě, v maličkostech a s velkou láskou.
