Skupina manilských podnikatelů, vedena učením blahoslaveného Josemaríi Escrivy, které je podnítilo k úsilí o zlepšení situace potřebných lidí v jejich zemi, se rozhodla zaměřit na dva problémy: na nedostatek kvalifikovaných pracovních sil a na rostoucí chudobu v zemi. V rámci sociálně rozvojového projektu proto založili vzdělávací centrum Dualtech, které školí absolventy středních škol, dělníky a nezaměstnané mladé lidi z rodin s nízkým příjmem.

V roce 1999 se stal prezidentem Dualtechu třiasedmdesátiletý Ramón B. Santos, jeden z prvních mecenášů, který právě odešel do důchodu z vrcholného postu jedné z nejvýznamnějších korporací v zemi. Úkol, který si stanovil, totiž že Dualtech naplní v novém tisíciletí své sociální poslání, představuje velkou výzvu.

Jak jste se seznámil s Dualtechem?

Poprvé jsem se s ním setkal roku 1982, když jsem byl prezidentem velké průmyslové společnosti tady v Manile. Účastnil jsem se semináře, který sponzorovalo Centrum pro výzkum a komunikaci, řízené několika členy Opus Dei, a tam nás jeden profesor vyzval, abychom udělali něco pro chudé. Když jsme to zvážili, rozhodli jsme se společně s německou nevládní organizací založit tuto školu, a v říjnu téhož roku už byl Dualtech na světě. Moje společnost s touto školou dlouho spolupracovala a mohu říci, že náš management byl s výsledky velmi spokojen. Poslali jsme do Dualtechu mnoho dělníků a zároveň jsme vyškolili mnoho jeho studentů.

Roku 1998 jste odešel do důchodu. Co vás přimělo převzít Dualtech?

Už od začátku se mi jeho činnost líbila: obětaví učitelé, rodiče, kteří se zajímali o své děti, a studenti, kteří měli oheň v očích. Než jsem přijal tuto práci, setkal jsem se jednoho dne se skupinou studentů. Vypadali chudě, byli špatně živení, ale byla na nich vidět ctižádost. Poznal jsem, že budoucnost těchto hochů a jejich rodin můžeme velmi ovlivnit.

Jak vznikl název “Dualtech”?

Je to zkratka spojení “Dual Training System”, německého vzdělávacího systému, který jsme přizpůsobili místním podmínkám. Student Dualtechu tráví jeden den v týdnu studiem teorie ve škole a zbytek týdne (5 dnů) v továrně, kde pracuje pod dohledem školitele nebo zkušeného dělníka. Tato kombinace teorie a praxe zaručuje, že absolvent jakékoli státní školy v zemi se může během dvou let stát kvalifikovaným dělníkem.

Kolik studentů jste doposud vyškolili?

Odhadujeme, že ve všech našich vzdělávacích programech jsme od roku 1982 vyškolili přes 20 000 dělníků, absolventů středních škol, nezaměstnaných mladých lidí a inženýrů. Více než 2000 z nich absolvovalo dvou nebo tříletý program a nyní pracují v průmyslu. V současné době máme v našich centrech v Canlubangu a Manile 1200 studentů. Každý měsíc školíme přibližně 100 dělníků z průmyslové výroby.

Jak si vysvětlujete, že tolik vašich absolventů dostane zaměstnání?

Vyučující v našich centrech jsou vysoce kompetentní. Ale rozhodující je, že náplní našich kursů jsou činnosti, které pomáhají studentům, aby byli morálně na výši, aby si osvojili dobré pracovní návyky a aby jejich kulturní úroveň byla vyšší než u většiny ostatních dělníků. To je také důvodem, proč si naši klienti z průmyslu najímají naše studenty dokonce dříve, než kursy absolvují. Jsou totiž šikovní a mají dobrý přístup k práci. Řekl bych, že absolvent Dualtechu je dobrým příkladem toho, jak by mohl filipínský dělník vypadat.

Takže vy ve vaší škole vedle technické zručnosti hodnotíte kvalitu práce?

Správně. Každý student má tutora, učitele nebo školitele, který je něco jako jeho starší bratr, někoho, kdo je připraven pomoci mu s čímkoli: s potížemi ve škole, rodinnými problémy, požadovaným tempem na praxi v továrně i společenským životem. Já sám jsem se také staral o několik studentů. Rád si s nimi povídám a pomáhám jim řešit jejich problémy: peníze, dívky, večírky, … cokoli, co vás napadne. Velmi rád mluvím s našimi studenty. I já se od nich učím.

Studenti mají též možnost setkávat se s knězem. Požádali jsme několik kněží z Opus Dei, aby školu pravidelně navštěvovali. Studenty nenutíme, aby za knězem chodili, ale většina z nich tak činí. Pro většinu z nich je to vůbec první příležitost, jak si z očí do očí promluvit s knězem.

Takže všichni studenti jsou katolíci?

Ne, samozřejmě že ne! V Dualtechu jsou studenti, kteří nejsou katolíci, a někteří dokonce ani nejsou křesťané; každý z nich má ale možnost požádat o duchovní vedení a křesťanskou formaci. Během jejich pobytu u nás navštěvuje každá skupina soustředění a semináře, které se pořádají mimo město. Mluví se tam o potřebě žít vysoce morálním životem, o významu dobrého občanství, osobní kázně, o hodnotě práce vykonané dobře a s největší možnou lidskou dokonalostí ve službě Bohu a ostatním. Pevně věříme v tyto hodnoty, hlásané blahoslaveným Josemaríou Escrivou, zakladatelem Opus Dei. Je velmi dojemné vidět, že si naši studenti uvědomují hodnotu práce a plánování budoucnosti; chápou, že budou-li dobře pracovat a mravně žít, je před nimi světlá budoucnost.

Rodiče musí být se školou velmi spokojení…

Já bych řekl, že ano. Rodiče obvykle vyzýváme, aby se účastnili aktivit školy společně s učiteli a vedením, nebo kursů pro rodiče. Když se rodiče jednoho z našich studentů před dvěma lety účastnili jedné takové společné aktivity, uvědomili si, že je škola pro jejich děti mnohem užitečnější, než rodiče očekávali. Rozhodli se, že škole pomohou rozšířit její stipendijní program. Zorganizovali aktivity pro jiné rodiče a získali je pro aktivní spolupráci s fondem pro stipendisty. Rodiče sami vytvořili Radu, jež shromažďuje fondy na podporu školy.

Všichni vaši studenti dostávají stipendium?

Všichni! Vybíráme minimální školné, to je nutné, aby si uvědomili hodnotu kursu. Ale většina není schopna platit ani takto nízký poplatek, zejména nyní, kdy jsme v hospodářské krizi. Otec je bez práce, matka onemocní nebo některý z příbuzných zemře. V každé filipínské rodině se problém jednoho stává problémem všech.

Jak se škola může uživit?

Těžce! Přežíváme díky pomoci přátel z průmyslu. Především díky duálního systému na sebe společnosti školící naše studenty přebírají velkou část nákladů. Zbytek se pokoušíme financovat pomocí jiných zdrojů, individuálních dárců a společností, které věří, že to, co děláme, má smysl a které chtějí pomoci. Jelikož naše náklady každý rok stoupají, stoupá také potřeba pomoci. Je to neustálá výzva, abychom hledali ty, kteří chtějí pomoci.

Podívejme se na technickou stránku věci. Jaké kursy nabízíte?

V duálním systému máme dva kursy. První, dvouletý, je pro elektromechaniky. Absolvent tohoto kursu je schopen opravit, řídit a udržovat klimatizaci, auty, počítače, telekomunikační systémy apod. Je schopen navrhnout a vyrobit věci, jako jsou elektrické motory, pumpy a řídící systémy. Druhý, tříletý kurs je zaměřena na výrobu nářadí a matric. Lépe znějící název je “přesné inženýrství”. V průmyslu je výroba nářadí a matric dobře placenou profesí, neboť všechny společnosti potřebuje matrice a formy. Kromě Dualtechu jsou v celé zemi jen jedna nebo dvě školy nabízející takové kursy a poptávka po jejich absolventech je velmi vysoká.

Plánujete založení dalších škol s duálním systémem?

V současnosti pomáháme se založením podobné školy v nigerijském Lagosu. Jeden z našich pracovníků tam působí jako konzultant, pravidelně nám elektronickou poštou posílá zprávy a konzultuje s námi otázky související s provozem školy. Škola zahájila činnost v březnu 2000 a má padesát studentů.

Víte, jsem si jist, že naši žáci jsou šťastní, že mohou být v Dualtechu. Ale ještě šťastnější jsme my, kteří Dualtech provozujeme. Můžeme existovat díky tomu, že se nám daří nalézat lidi, kteří nás a naši pomoc potřebují a kteří si chtějí osvojit naše poselství, že je třeba mít rád práci a dobře ji vykonávat.

Rozhovor vedl: John Joseph Velasco

Fotografie: archiv Dualtechu

Kontakt:

Dualtech Training Center (Canlubang)

Don Ramón A. Yulo Campus

Carmelray Industrial Park, Canlubang

Calamba, Laguna

E-mail: canlubang@dualtech.org

https://www.dualtech.org