Před 80 lety v roce 1928 bylo založeno sv. Josemaríou Escrivá Opus Dei, které se právě před 26 lety stalo dekretem Ut Sit osobní prelaturou. Tímto dekretem tehdejší papež Jan Pavel II. definitivně povýšil Dílo Boží na osobní prelaturu. Při této příležitosti byla sloužena 28. listopadu slavnostní mše, jejímž hlavním celebrantem byl regionální vikář Opus Dei pro Českou republiku a Slovensko ThDr. Manuel Lobo Gutiérrez.

Po mši program pokračoval v Městské knihovně na Mariánském náměstí přednáškou „Poslání Prelatury Opus Dei v Církvi," kterou přednesl doktor civilního práva a filosofie a zástupce šéfredaktora časopisu „Palabra“ P. Dr. Alfonso Riobó. Dr. Riobó, který přicestoval z Madridu, působil dříve ve Vídni a na Slovensku. Zde se zabýval partikulárním církevním právem a v Československu především právem konfesním, přičemž vztah státu a církve v postkomunistických zemích byl tématem jeho doktorské práce.

Samotná přednáška, jíž se účastnilo přibližně 150 osob, byla zaměřena na rozbor právní formy Prelatury Svatého Kříže a Opus Dei. Vedle několika zajímavých postřehů týkajících se právní úpravy postavení církve v České republice věnoval dr. Riobó zvláštní pozornost rozboru kanonického práva z hlediska možnosti spolupráce mezi přestaviteli Opus Dei daného regionu, tj. regionu České republiky a Slovenska, a místními církvemi reprezentovanými ordináři neboli biskupy jednotlivých diecézí. Tato spolupráce je vždy velmi úzká a pro zahájení činnosti Opus Dei v daném místě určující. Přínosná byla i poznámka týkající se možné spolupráce mezi regionem a biskupskou konferencí na společném pastoračním díle.

V další části přednášky Dr. Riobó vysvětlil právní vztahy věřících Opus Dei k prelátovi a k diecéznímu biskupovi. Objasnil také mnoho mýtů týkajících se postavení laiků a kněží, kteří se účastní duchovních formačních aktivit Opus Dei. Dále hovořil o tom, jak se povolání do Opus Dei a do Kněžské společnosti Svatého Kříže navzájem doplňuje s působením těchto členů v místních církvích. Také vysvětlil rozdíl mezi postavením kněží inkardinovaných do Opus Dei a tedy podléhajících pravomoci preláta a postavením diecézních kněží, kteří zůstávají inkardinováni ve svých diecézích. Těmto kněžím slouží formace v Opus Dei k lepší službě jim svěřeným duším a lepšímu plnění úkolů svého diecézního biskupa.

Pro posluchače byla rovněž velmi zajímavá informace o tom, jak striktně je nutné rozlišovat mezi diecézními kněžími z Kněžské společnosti Svatého Kříže a kněžími Opus Dei. Kněžími Opus Dei se mohou stát pouze laičtí členové Opus Dei (numeráři nebo přidružení), kteří jsou povoláni ke kněžskému stavu. Aby účast na duchovní formaci v Opus Dei neodváděla diecézní kněze od plnění jejich povinností v místní církvi, nemohou být tito kněží do Opus Dei inkardinováni a stejně tak i bohoslovci místních teologických fakult.

Závěr přednášky se nesl v optimistickém duchu v očekávání dalšího dynamického rozvoje apoštolské práce Opus Dei v České republice i ve světě. Tato forma osobní prelatury se ukazuje jako velmi vhodná a její právní vyjádření přispívá ke skutečně efektivnímu apoštolátu.