«Ó Maria, slávo světa, dcero věčného Světla, kterou Tvůj syn ochránil ode vší poskvrny»[1]. Dnes spolu s celou Církví oslavujeme svatost Panny Marie, ženy z Nazareta, která přijala všechny dary a ovoce Ducha Svatého. Křesťanští spisovatelé již od nejstarších dob označovali Pannu Marii za novou Evu a uvědomovali si, že je zvláštním způsobem spojena s novým stvořením světa, s dílem vykoupení. Papež Pius IX. definoval dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie 8. prosince 1854 v bule Ineffabilis Deus
Ústřední formule dokumentu, která jasně definuje víru Církve, zní: "Učení, podle něhož byla blahoslavená Panna Maria od prvního okamžiku svého početí uchráněna od každé poskvrny prvotní viny díky mimořádné milosti a výsadě všemohoucího Boha, vzhledem k zásluhám Ježíše Krista, Spasitele lidského rodu, je zjeveno Bohem, a proto v něj musí všichni věřící pevně a trvale věřit."[2].
První čtení mše představuje jeden z biblických textů, které papež v bule cituje: příběh o vyhnání našich prarodičů z ráje po prvotním hříchu. Vyprávění však obsahuje také zvěst plnou naděje. Hospodin se obrací k hadovi-pokušiteli a říká: "Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu, zatímco ty budeš šlapat po jeho patě" (Gn 3,15). Tento úryvek se nazývá protoevangelium, protože je prvním zvěstováním naší spásy.
Svatý Jan Pavel II. poznamenal, že text knihy Genesis "tradičně inspiroval mnohá vyobrazení Panny Marie Neposkvrněné, která drtí hada pod nohama (...). Tento překlad neodpovídá hebrejskému textu, v němž to není žena, kdo šlape hadovi na hlavu, ale její potomstvo, její potomci. Tento text tedy nepřipisuje vítězství nad satanem Marii, ale jejímu Synovi. Avšak vzhledem k tomu, že biblické pojetí zakládá hlubokou solidaritu mezi rodičem a potomkem, je zobrazení Neposkvrněné, která drtí hada nikoliv svou vlastní silou, ale milostí Syna, v souladu s původním smyslem úryvku."[3]
_____________________________________________________________________________
Preface mše svaté z dnešní slavnosti se zamýšlí nad tajemstvím, které spojuje Marii s počátkem Církve: "Ty jsi uchránil blahoslavenou Pannu Marii od každé poskvrny prvotního hříchu, abys v ní, obohacené plností tvé milosti, připravil důstojnou matku svého Syna a ukázal počátek Církve, jeho krásné nevěsty, bez poskvrny a vrásky."[4] Od Mariina Neposkvrněného početí, onoho dějinného okamžiku, který si dnes s radostí připomínáme, začíná doba Církve, která je naší dobou.
Všichni jsme povoláni napodobovat svatost naší Matky. Když však o tomto pozvání uvažujeme, možná "v naší mysli vzniká podezření, že člověk, který vůbec nehřeší, je v podstatě nudný; že v jeho životě něco chybí: dramatický rozměr autonomního bytí."[5] Ačkoli víme, že to není pravda, možná nás pronásleduje obava, že se v jistém smyslu staneme plně lidskými jen tehdy, když zakusíme ono napětí, které jako by v životě Panny Marie chybělo.
"Když se však podíváme na svět kolem sebe, vidíme, že tomu tak není, tedy že zlo člověka vždy otráví, nepovznáší ho, ale ponižuje a pokořuje; nečiní ho větším, čistším a bohatším, ale škodí mu a umenšuje ho. V den Neposkvrněného početí Panny Marie se musíme naučit spíše toto: člověk, který se zcela odevzdá do Božích rukou, se nestává Boží loutkou, tupým a konformním člověkem; neztrácí svou svobodu. Pouze člověk, který se zcela odevzdá do Božích rukou, nachází pravou svobodu, velkou a tvůrčí šíři svobody dobra."[6] Zkrátka člověk, který jde ve stopách naší Matky, nachází sám sebe a může se přiblížit každému člověku
To je Boží sen, který se mihne v dnešním evangeliu, když Maria přijímá zvěst o svém povolání (Lk 1,26-38). A je to také výraz tajemného Božího plánu pro každého člověka. Jak říká svatý Pavel ve druhém čtení mše svaté: "Vyvolil si nás v Kristu před založením světa, abychom před ním byli svatí a bezúhonní v lásce." (Ef 1,4).
__________________________________________________________________________
"Anděl vstoupil do její přítomnosti a řekl: "Raduj se, milosti plná, Pán je s tebou" (Lk 1,28). Poznání Božích plánů je důvodem k radosti. Účastnit se jich je cestou ke štěstí na zemi i v nebi. Můžeme říci, že v tomto andělském pozdravu jsou dva podstatné aspekty: na jedné straně pozvání k radosti, protože se má vtělit Boží Syn ohlášený v knize Genesis; na druhé straně je zde potvrzení toho, že Maria je plná milosti, kdy se nám zjevuje, že Panna je zcela svatá, což se v ní projeví plností víry, naděje a lásky.
I my si přejeme být naplněni vírou a žít podle Božích plánů. Chceme víru, která vždy zůstane a která se plodně projeví, když nás budou provázet bolesti a těžkosti; víme, že "jestliže Bůh chtěl vyvýšit svou Matku, je stejně tak pravdou, že Maria nebyla během svého pozemského života ušetřena ani zkušenosti bolesti, ani únavy z práce, ani temnoty víry.”[7] Také my chceme žít v naději, protože jsme si jisti, že se podílíme na Vykupitelově vítězství. Tak jako apoštolové oživili svou naději, když spatřili Ježíšovu slávu na hoře Tábor, tak i my jsme při rozjímání o plnosti milosti naplněni optimismem v našem poslání, i když lidsky prožíváme těžší období. "V těžkých chvílích ať je Maria, Matka, kterou nám všem Ježíš daroval, vždy schopna podpořit naše kroky, ať vždy říká našemu srdci: "Vstaň, pohlédni vpřed, pohlédni k obzoru", protože ona je Matkou naděje."[8]
Nakonec prosme svatou Marii, aby nám od svého Syna Ježíše vyprosila větší lásku, která by zintenzivnila naši lásku k Bohu a k druhým. Tím, že budeme dětmi tak dobré Matky, se budeme podobat jejímu Synovi, který procházel zemí a konal dobro a zapaloval v srdcích stále nové a účinné světlo Boží milosti.
[1] Liturgie Hodin, Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie, Hymnus z ranních chval (španělská edice).
[2] Pius IX., Bula Ineffabilis Deus, n. 18.
[3] Sv. Jan Pavel II, Generální audience, 29-V-1996.
[4] Preface, Mše sv. ze slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie (španělská edice).
[5] Benedikt XVI, Homilie, 8-XII-2005.
[6] Ibíd.
[7] Sv. Josemaría, Jít s Kristem, n. 172.
[8] František, Generální audience, 10-V-2017.