Slovo „grál“ pochází etymologicky z pozdní latiny „gradalis“ nebo „gratalis“, odvozené z klasické latiny „crater“ neboli nádoba. V rytířských románech ze středověku se má za to, že je to nádoba nebo pohár, ve kterém Ježíš proměnil svou krev při poslední večeři a který později použil Josef z Arimatie k zachycení krve a vody, jež se vylila při omývání Ježíšova těla. O několik let později ho dle těchto knih vzal Josef s sebou na britské ostrovy (viz otázka Kdo to byl Josef z Arimatie?) a založil společenství správců této relikvie, kteří byli později spojováni s templáři. Je pravděpodobné, že se tato legenda zrodila ve Walesu a čerpala ze starověkých latinizovaných pramenů jako byly například Pilátovy skutky, apokryf z V. století. V keltské sáze o Persevalovi nebo Parzivalovi - spojenou s cyklem o králi Artušovi a rozvíjené v dílech jako je Le Conte du Graal, Chrétien de Troyes, Parzival, Wolfram von Eschenbach, nebo Le Morte Darthur, Thomas Malory - se legenda obohacuje a dále šíří. Z Grálu se stává vzácný kámen, který po nějakou dobu střežili andělé, a potom byla dán do opatrování rytířům z řádu Svatého grálu a jejich vládci, králi Grálu. Každý rok, na Velký pátek, slétne z nebe holubice, položí na kámen hostii, obnoví jeho tajemnou sílu a moc, která mu propůjčuje věčné mládí a která dokáže uhasit každou touhu jíst a pít. Nápisy na kameni čas od času prozrazují, kdo je povolán k věčné blaženosti ve městě Grálu, v Montsavage.
Tato legenda je díky svému námětu spojena s kalichem, který Ježíš použil při poslední večeři a o němž existuje několik starověkých tradic. Existují tři hlavní tradice. Nejstarší je ze 7. století, podle níž anglosaský poutník tvrdí, že v jeruzalémském chrámu Božího hrobu viděl kalich, který použil Ježíš, a dotkl se ho. Byla vyroben ze stříbra a měla dvě viditelná držadla. Druhá tradice říká, že se jedná o kalich, který se dochoval v janovské katedrále San Lorenzo. Nazývá se Sacro catino. Je to zelený křišťál podobný desce, který do Janova přivezli křižáci ve 12. století. Podle třetí tradice je kalichem poslední večeře ten, který se uchovává v katedrále ve španělské Valencii a je uctíván jako svatý Kalich. Jedná se o chalcedonový kalich velmi tmavé barvy, který měl být svatým Petrem přivezen do Říma a tam používán jeho nástupci, dokud nebyl ve 3. století kvůli pronásledování předán do opatrování svatému Vavřinci, který jej odvezl do Huesky. Poté co byl na různých místech v Aragonii, byl v 15. století převezen do Valencie.