Mezi nejstarší obvinění židů a pohanů Ježíše patří obvinění, že to byl mág. Ve II. století Origenes vyvrací nařčení z magie, kterými Celsus Nazaretského učitele obviňuje a na které poukazují svatý Justin, Arnobio a Lactantius. I některé židovské tradice datující se ke II. století obsahují obvinění z čarodějnictví. Ve všech těchto případech se nepotvrzuje, že by Ježíš neexistoval, ani že by nekonal zázraky, nebo že by důvody, které ho k tomu vedly, mu byly k osobnímu prospěchu a věhlasu. Z těchto tvrzení, jak ukazují i evangelia, se vyvozuje historická existence Ježíše a jeho pověst divotvůrce. Proto dnes patří mezi informace, jež se o Ježíšově životě považují za prokázané, i to, že konal exorcismy a uzdravoval.
Ve srovnání s jinými postavami té doby známými tím, že konaly zázraky, je však Ježíš jedinečný. Vykonal mnohem větší počet zázraků, které měly úplně jiný smysl než zázraky, jež konali některé z těchto osobností (je-li to vůbec pravda). Počet zázraků připisovaných jiným divotvůrcům je velmi omezený; v evangeliích máme vylíčeno 19 zázraků v Mt; 18 v Mk; 20 v Lk a 8 v Jan; kromě toho jsou v těchto synoptických evangeliích a v evangeliu podle Jana odkazy na mnoho dalších zázraků, které Ježíš udělal (srov. Mk 1,32-34 a odst.; 3,7-12 a odst.; 6,53-56; Jan 20,30). I jejich smysl se odlišuje od kteréhokoliv jiného zázraku divotvůrce: Ježíš koná zázraky, které u příjemců znamenají poznání Boží dobroty a změnu života. Jeho neochota je konat ukazuje na to, že nestál o chválu nebo slávu. Proto mají svůj vlastní smysl.
Ježíšovy zázraky musíme chápat v kontextu Božího království: „Jestliže však vyháním zlé duchy s pomocí Ducha Božího, pak už k vám přišlo Boží království“ (Mt 12,28). Ježíš ustanovuje Boží království, a zázraky jsou výzvou, na kterou mají věřící odpovědět. To je jejich hlavním a charakteristickým znakem. Království a zázraky jsou nerozlučitelně spojené.
Ježíšovy zázraky nebyly výsledkem technických dovedností (jako tomu bývá u lékaře) nebo že by takto působili démoni či andělé (jako mág), ale byl to výsledek nadpřirozené moci Ducha Božího.
Ježíš konal zázraky proto, aby stvrdil, že Království je v něm už přítomno, aby ohlásil definitivní porážku ďábla a posílil víru ve svou osobu. Nejsou to jakési obdivuhodné zázraky, ale činy samotného Boha, které mají hlubší význam, než je samotný zázračný skutek. Zázraky v řádu přírody jsou znamení toho, že nadpřirozená moc projevující se v Ježíšovi působí i mimo sféru lidského světa a dominuje i nad přírodními silami. Zázračná uzdravení a exorcismy jsou znamením toho, že Ježíš projevil svou moc uzdravit člověka od zla, které ohrožuje jeho duši. Všechny tyto zázraky ukazují na jiné duchovní skutečnosti: uzdravení těla - osvobození z otroctví nemoci - znamenají uzdravení duše z otroctví hříchu; moc vyhánění démonů představuje Kristovo vítězství nad zlem; rozmnožení chlebů poukazuje na dar eucharistie; utišení bouře je výzva důvěřovat Kristu v neklidných a obtížných dobách; vzkříšení Lazara oznamuje, že Kristus je sám vzkříšení a je obrazem konečného vzkříšení; atd.