Podstatou tohoto poselství je poselství Ježíše Krista. On je ta dobrá zpráva (evangelium), kterou od začátku hlásali apoštolové, jak píše svatý Pavel: „Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse... Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom dvanácti“ (1 Kor 15,1-5). Toto poselství se týká přímo Ježíšovy smrti a vzkříšení, které podstoupil kvůli naší spáse, a jeho obsahem je i to, že Ježíš je Mesiáš (Kristus) poslaný Bohem, jak bylo slíbeno Izraeli. Ježíšovo poselství proto zahrnuje i víru v jediného Boha, stvořitele světa a člověka, hlavního protagonisty dějin spásy.
Křesťanské poselství oznamuje, že Ježíšem Kristem se plně uskutečnilo zjevení Boha člověku: „Když se však naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny“ (Gal 4,4-5). Ježíš zjevuje, kdo je Bůh, způsobem novým a hlubším, než měl lid Izraele; zjevuje Boha jako svého Otce až tak, že říká: „Otec a já jedno jsme“ (Jan 10,30). Církev se opírá o učení apoštolů a hlásá Ježíše Krista jako Syna Božího a skutečného Boha stejné podstaty s Otcem.
Během svého života na zemi konal Ježíš s Boží mocí a Božím Duchem, který v něm byl (Lk 4,18-21), a slíbil též po svém vzkříšení a oslavení u Otce seslání Ducha (Jan 14,16; atd.). Když apoštolové v den Letnic přijali Ducha svatého, pochopili, že Ježíš splnil svůj slib z nebe a zažili jeho proměňující sílu. Duch svatý dále oživuje církev jako svou duši. Proto je součástí křesťanského poselství Duch svatý, opravdový Bůh a třetí osoba Nejsvětější Trojice.
Křesťanské poselství též ohlašuje to, co hlásal Ježíš Kristus: Království Boží (Mk 1,15). Ježíš tento symbolický pojem naplnil obsahem, když jím naznačil přítomnost Boha v lidských dějinách a na jejich konci a jednotu Boha s člověkem. Ježíš hlásal, že Boží království již začalo jeho přítomností mezi lidmi a jeho osvobozujícími činy z moci ďábla a zla (Mt 12,28). Je to právě tato přítomnost a působení Ježíše Krista, jež v církvi pokračuje silou Ducha svatého. Církev je v lidských dějinách zárodkem a semenem tohoto království, které slavně vyvrcholí při druhém příchodu Krista na samém konci časů. Mezitím člověk skrze křest získává nový vztah s Bohem, vztah Božího dítěte spojeného s Ježíšem Kristem, který také vyvrcholí po smrti a při závěrečném vzkříšení. Kristus je v církvi stále skutečně přítomen v eucharistii a působí také v ostatních svátostech, které jsou účinnými znameními jeho milosti. Pokud křesťané žijí v lásce, projevuje se skrze jejich činy Boží láska ke všem lidem. To vše je součástí křesťanského poselství.