První věc, která napadne ty, kdo se nesrovnávají se skutečností, že Ježíš byl vzkříšen a hrob, kam byl uložen, byl prázdný, řeknou, že někdo jeho tělo ukradl (porov. Mt 28,11-15).
Náhrobek nalezený v Nazaretě s přípisem císaře připomínajícím, že je třeba respektovat neporušitelnost hrobů, svědčí, že v Jeruzalémě došlo k velkému pozdvižení, které bylo způsobeno zmizením mrtvoly někoho, kdo kolem roku 30 pocházel z Nazareta.
Konfrontace s prázdným hrobem ale nijak nebránila v závěru, že tělo bylo ukradeno. Nicméně na svaté ženy a Ježíšovy učedníky, kteří přišli ke hrobu, to zapůsobilo natolik, že ještě předtím, než Ježíše spatřili živého, to byl pro ně první krok k poznání, že vstal z mrtvých.
Evangelium svatého Jana podrobně vypráví, jak se to všechno stalo. Že jakmile Petr a Jan uslyšeli, co jim Maria říkala, vydal se Petr s ostatními učedníky k hrobu: „Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil“ (Jan 20,3-8).
Slova, která evangelista používá na popsání toho, co Petr a on v prázdném hrobu viděli, živě vyjadřují, jaký dojem na ně učinilo to, co viděli. Nejprve překvapení z toho, že tam plátna našli. Pokud by někdo vstoupil, aby odstranil mrtvolu, odmotal by plátno, aby si vzal jen tělo? To nemá velkou logiku. Krom toho rouška byla „složená zvlášť“, tak jak byla v pátek večer na Ježíšově hlavě. Pruhy plátna zůstaly ležet tak, jak byly, omotány kolem Ježíšova těla, ale nyní v nich nic nebylo a proto byly „vyrovnané“, prázdné, jakoby se Ježíšovo tělo vypařilo a z nich vystoupilo, bez toho, že by byly rozbaleny. Dnes je ještě více překvapivých údajů v popisu o tom, co viděli. Když se mrtvola navlékala do rubáše, nejprve se k hlavě složila rouška a potom se celé tělo i s hlavou zabalilo do pruhů plátna. Janovo vyprávění říká, že rouška zůstala v hrobě „složená zvlášť na jiném místě“, tj. že si zachovala stejný stav, jako když tam bylo Ježíšovo tělo.
Evangelijní popis zvlášť přesně zaznamenává, co viděli dva udivení apoštolové. Lidsky se nepřítomnost Ježíšova těla nedala vysvětlit. Fyzicky nebylo možné, že by ho někdo ukradl, jelikož aby ho vysvlékl z rubáše, musel by rozbalit pruhy plátna a roušku, a ty by tam zůstaly rozbalené. Ale oni měli před očima pruhy plátna a roušku tak, jak byly, když tam Mistrovo tělo večer v pátek zanechali. Jediný rozdíl byl, že Ježíšovo tělo tam už nebylo. Vše ostatní zůstalo na svém místě.
To, co našli v prázdném hrobě, bylo pro ně tak významné, že Pánovo vzkříšení ‚vytušili‘, neboť „viděli a uvěřili“.