Evangelium svatého Jana vypráví o tom, jak prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská k Ježíšovu hrobu a když viděla, že je kámen odstraněn, běžela to říci Šimonu Petrovi a učedníkovi, kterého Pán miloval. Po té zprávě běželi oba ke hrobu, kam se později Maria vrátila a setkala se se vzkříšeným Ježíšem (Jan 20,1-18). To je vše, co nám evangelisté říkají o vztahu Petra s Marií Magdalskou. Z historického hlediska se nedá nic dalšího dodat. Petrovo evangelium, apokryfní, zřejmě z II. století, které vypráví hlavní scény utrpení, vzkříšení a zjevení vzkříšeného Ježíše, o ní mluví jako o „učednici Pána“.
V okrajové literatuře pocházející z gnostických kruhů je několik spisů, ve kterých nalezneme případy, kdy se Petr a Marie dostanou do sporu. Na začátku je nutné připomenout, že tyto texty nemají historickou povahu; využívají fiktivní dialogy mezi různými postavami jako přenosové médium gnostického učení. Evangelium Marie je jedním z těchto textů, kde se vypráví o tom, že Petr nepochopil skryté zjevení, které Marie dostala (viz otázka 30. „O čem je evangelium Marie Magdalské?“). Další spis, zřejmě starší, je Tomášovo evangelium. Zde se na konci vypráví, že Šimon Petr řekl: „Ať se od nás Marie vzdálí!, neboť ženy si život nezaslouží.“ Načež Ježíš odpověděl: „Já už z ní udělám muže, aby se i ona stala živým duchem, stejným, jakého máte vy muži: neboť každá žena, která se stane mužem, vstoupí do nebeského království.“ I v Pistis Sophia je Petr netrpělivý a protestuje, protože Maria rozumí lépe než druzí gnostickým tajemstvím a je Ježíšem chválena: „Pane, nedovol, aby tato žena stále mluvila, protože zabírá naše místo a nenechá nás vůbec promluvit“ (54b). V těchto textech se dají rozeznat rysy, jež mají původ v rabínské mentalitě, podle které ženy nejsou schopné pochopit náboženské učení (srov. Jan 4,27) a prvky vlastní gnostické antropologii, kde ženský prvek zaujímá význačné místo jako prostředek sdělování esoterických zjevení.
Vztahy mezi Petrem a Marií Magdalskou musely být podobné těm, jaké byly mezi Petrem a Janem, Petrem a Pavlem, Petrem a Salome atd. Tedy vztahy toho, kdo stál v čele církve s ostatními, jež byli Pánovými učedníky a kteří o něm po jeho vzkříšení podali svědectví a hlásali evangelium. Jiné vztahy jsou čirá fantazie.