Vzhledem k tomu, že vztah mezi Janem Křtitelem a Ježíšem byl tak bezprostřední a silný, můžeme si položit otázku, zda se nejednalo o vztah učitel-učedník. Pro správnou odpověď na tuto otázku je nutné vysvětlit tři skutečnosti, které byly k tomuto tématu mezi odborníky diskutovány; tj. Janovo učednictví, význam a ohlas křtu v řece Jordán a slova chvály Ježíše o Janu Křtiteli.

1. Janovi učedníci. Evangelia často uvádějí, že Jan měl učedníky, z nichž někteří odešli s Ježíšem (Jan 1,35-37). Nebyli to proto jen náhodní následovníci; doprovázeli ho, následovali a určitě s ním sdíleli tentýž život (Mk, 2,18) a měli stejné smýšlení (Jan 3,22). Flavio Josef rozlišoval dvě skupiny stoupenců; jedni mu pozorně naslouchali, když mluvil o ctnostech, spravedlnosti a zbožnosti, a nechávali se pokřtít; druzí „se kolem něj shromažďovali, protože byli nadšení, když ho slyšeli mluvit“ (Židovské starožitnosti 18,116-117). Mezi Janovými následovníky byl ten, kdo položil učiteli otázku, zda Ježíš svým chováním nevystupuje proti Janovi (Jan 3,25-27), a proto ho za jeho učedníka nepovažovali.

2. Křest Ježíše. Odborníci o existenci této události nepochybují, mezi jiným i proto, že zařadit tuto událost do evangelií s sebou neslo jisté obtíže: zaprvé by se mohlo dovozovat, že Křtitel byl nadřazen pokřtěnému, Ježíši, a zadruhé protože to byl křest pokání, mohlo by to vést k tomu, že Ježíš si uvědomoval, že je hříšník. Synoptická evangelia jasně vypovídají, že Jan se považuje za podřízeného: odmítá pokřtít Ježíše (Mt 3,13-17), hlas z nebe zjevuje boží důstojnost Ježíše (Mk 1,9-11), a čtvrté evangelium, které o křtu nevypráví, říká, že Křtitel byl svědkem toho, jak se na Ježíše snesla holubice (Jan 1,29-34), a že on sám je podřízen (Jan 3,28). Přesto se nedá okamžitě odvodit, že Ježíš by byl učedníkem Jana Křtitele. Jestliže evangelisté neuvádějí podrobnosti o tom, že Ježíš byl Janovým učedníkem, je to proto, že jím nebyl.

3. Ježíšova pochvalná slova. Jsou dvě Ježíšovy věty, které svědčí o úctě, již měl Ježíš ke Křtiteli. Jednu zaznamenává Matouš (Mt 11,11) a Lukáš (7,28): „nepovstal mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nikdo větší než Jan Křtitel“. Další uvádí Marek (9,13) a připisuje Křtitelovi proroctví Mal 3,23-24: „Eliáš má sice napřed přijít a všechno obnovit (...). Říkám vám však, že už Eliáš přišel, ale udělali s ním, co chtěli, jak je to o něm psáno“. Je jisté, že Janova osoba, jeho křest (srov. Mt 21,13-27) a jeho poselství byly v životě Ježíše velmi přítomné. Nicméně šel cestou naprosto odlišnou: svým chováním - prošel celou zemi, hlavní město Jeruzalém a chrámový prostor; svým poselstvím, neboť kázal království všeobecné spásy; svými učedníky, které učil přikázání lásky nadřazené zákonným předpisům a dokonce i asketické praxi. Ale nejnápadnější je, že Ježíš otevírá horizont spásy všem lidem všech ras a všech dob.

Stručně řečeno, na základě málo pravděpodobného a nedokázaného předpokladu, že Ježíš prožil nějaký čas s následovníky Jana Křtitele, se nedá říci, že to na něj mělo rozhodný vliv. Ježíš spíše než učedník byl Mesiáš a Spasitel, kterého zvěstoval poslední a největší z proroků, Jan Křtitel.