28. Kdo to byla Marie Magdalská?

Jedna z 54 častých otázek o Ježíši Kristu a církvi, na které odpovídá tým profesorů historie a teologie Navarrské univerzity.

Údaje, které máme z evangelií o Marii Magdalské, jsou velmi stručné. Lk 8,2 nás informuje, že mezi ženami, které Ježíše následovaly a svým majetkem mu pomáhaly, byla Marie Magdalská, tj. jedna žena jménem Marie původem z Migdal Nunayah, řecky Tariquea, malé vesnice u Galilejského jezera, 5,5 km na sever od Tiberiasu.

Ježíš z ní vyhnal sedm zlých duchů (Lk 8,2; Mk 16,9), tj. „všechny zlé duchy“. Výraz lze chápat jako posedlost ďáblem, ale také jako tělesnou nebo duševní nemoc.

Synoptičtí evangelisté se o ní zmiňují jako o první ze skupiny žen, které zdálky sledovaly ukřižování Ježíše (Mk 15,40-41 a odst.) a které seděly naproti hrobu (Mt 27,61), když Ježíše pohřbívali (Mk 15,47). Uvádějí také, že po sobotě záhy zrána se Maria Magdalská a další ženy k hrobu vrátily, aby tělo pomazaly nakoupenými vonnými oleji (Mk 16,1-7 a odst.); anděl jim řekl, že Ježíš byl vzkříšen, a přikazuje jim předat tuto zprávu jeho učedníkům (srov. Mk 16,1-7 a odst.).

Svatý Jan uvádí s drobnými odchylkami stejné údaje. Marie Magdalská je s Pannou Marií u kříže (Jan 19,25). Po sobotě, ještě za tmy, přišla k hrobu a viděla, že je kámen odstraněn, a oznamuje to Petrovi. Má za to, že někdo Ježíšovo tělo vzal (Jan 20,1-2). Při návratu k hrobu pláče a setkává se se vzkříšeným Ježíšem, který jí nakazuje, aby oznámila učedníkům, že vystupuje k Otci (Jan 20,11-18). To je její sláva. Proto ji církevní tradice na východě nazývá „isapóstolo“ (rovná apoštolu) a na západě „apostola apostolorum“ (apoštol apoštolů). Na východě existuje tradice, která říká, že byla pohřbena v Efesu a že její ostatky byly převezeny v IX. století do Konstantinopole.

Marie Magdalská a záměna s dalšími ženami z evangelií

Marie Magdalská byla často ztotožňovaná s dalšími ženami, které se objevují v evangeliích. Od století VI. a VII. byla v latinské církvi tendence ztotožňovat Marii Magdalskou s hříšnou ženou, která v Galilei v domě farizeje Šimona smáčela Ježíšovy nohy svými slzami (Lk 7,36-50).

Na druhé straně někteří Otcové a církevní spisovatelé už při harmonizování evangelií ztotožňovali tuto hříšnou ženu s Marií, sestrou Lazara, která v Betánii pomazává vonným olejem hlavu Ježíše (Jan 12,1-11; Matouš a Marek v podobném úryvku jí nedávají jméno Maria, ale říkají, že to byla žena a že k pomazání došlo v domě Šimona malomocného: Mt 26,6-13 a odst.).

V důsledku toho, hlavně díky svatému Řehoři Velikému, se na západě rozšířila myšlenka, že tyto tři ženy byla jedna a táž osoba. Nicméně evangelijní data nenaznačují, že se má ztotožňovat Maria Magdalská s Marií, která pomazává Ježíše v Betánii, neboť tato žena, jak se zdá, je Lazarovou sestrou (Jan 12,2-3).

Nelze z toho také vyvodit, že je totožná s hříšnicí, která dle Lk 7,36-49 pomazala Ježíše, i když tomu napomáhá skutečnost, že svatý Lukáš hned po vyprávění, v němž Ježíš této ženě odpouští, poukazuje na to, že mu pomáhalo několik žen, mezi nimi Marie Magdalská, z níž vyhnal sedm zlých duchů (Lk 8,2). Kromě toho Ježíš chválí lásku hříšné ženy: „Muselo jí být odpuštěno mnoho hříchů, když mně prokazuje nyní tolik lásky“ (Lk 7,47) a tato velká láska se projevila i při setkání Marie s Ježíšem po vzkříšení (Jan 20,14-18).

V každém případě i kdyby se jednalo o stejnou ženu, její hříšná minulost ničemu neškodí. Petr byl nevěrný Ježíšovi a Pavel pronásledoval křesťany. Jejich velikost nespočívá v jejich dokonalosti, ale v jejich lásce.

Marie Magdalská, prvotní církev a gnostické sekty

Díky své významné roli v evangeliu to byla postava, které byla věnovaná velká pozornost ze strany některých okrajových skupin v prvotní církvi. Jedná se především o gnostické sekty, jejichž spisy obsahují tajná zjevení Ježíše po zmrtvýchvstání a k vyjádření svých myšlenek používají postavu Marie. Jsou to vyprávění, která nemají historický podklad. Otcové církve, církevní spisovatelé a další díla zdůrazňují úlohu Marie jako apoštolky Pána a hlasatelky evangelia.

Od X. století se objevila smyšlená vyprávění, která vychvalovala její postavu a která se šířila hlavně ve Francii. Zde vzniká legenda nemající žádné historické opodstatnění, že Magdalena, Lazar a někteří další, když začalo pronásledování křesťanů, odešli z Jeruzaléma do Marseille a evangelizovali Provence. Podle této legendy zemřela Marie v Aix-en-Provence nebo v Saint Maximin a její ostatky byly odvezeny do Vézelay.

54 otázek o Ježíši Kristu a církvi

Juan Chapa