V roce 1947 byly v Nachal Kumrán, nedaleko Mrtvého moře, nalezeny v různých, celkem jedenácti jeskyních, hliněné džbány, které obsahovaly velký počet psaných dokumentů v hebrejštině, aramejštině a řečtině. Ví se, že byly napsané mezi II. století před Kristem a v roce 70 po Kristu, kdy došlo ke zničení Jeruzaléma.
Z několika tisíc fragmentů bylo sestaveno přibližně 800 spisů, protože jen málo dokumentů se dochovalo vcelku. Jsou zde zlomky všech knih Starého zákona kromě Ester, mnoha známých nekanonických židovských knih a dokonce i dalších dosud neznámých. Také bylo nalezeno velké množství spisů sekty Esejců, kteří se uchýlili do pouště.
Bezpochyby nejdůležitější dokumenty jsou texty Bible. Ještě před nalezením Kumránských textů pocházely nejstarší hebrejské rukopisy z IX.-X. století po Kristu a proto se nabízelo, že se v nich slova nebo věty, které se nehodily, zkrátily nebo se přidaly nebo upravily. Nové objevy potvrdily, že nalezené texty se shodují s texty středověkými, ačkoliv jsou o téměř tisíc let starší, a že těch několik málo uváděných variant se z velké části shoduje s některými, které jsou již prokázané v řecké verzi Septuaginty nebo v Samaritánském Pentateuchu. A mnoho dalších dokumentů přispělo k tomu, že existoval i jiný způsob výkladu Písma (a právních předpisů), než jak tomu bylo obvykle u saducejů a farizejů.
Mezi Kumránskými texty se nevyskytuje žádný text z Nového zákona ani žádný křesťanský spis. V určitém okamžiku se vedla diskuze, zda několik psaných slov v řečtině na dvou malých kouscích papyrusu patří k Novému zákonu, ale zdá se, že ne. Kromě těchto případů nebyl v těchto jeskyních nalezen žádný křesťanský dokument.
Nezdá se ani, že by byl Nový zákon nějak ovlivněn židovskými texty zde nalezenými. Dnes se odborníci shodují v tom, že Kumrán ohledně nauky neměl žádný vliv na původ křesťanství, neboť skupina kolem Mrtvého moře měla charakter sektářský, byla minoritní a působila stranou od společnosti, zatímco Ježíš a první křesťané žili uprostřed židovské společnosti své doby a vedli s nimi dialog. Tyto dokumenty posloužily jedině k tomu, že objasnily určité termíny nebo obvyklé výrazy té doby, na základě kterých se dnes jen s obtížemi dá porozumět židovskému, pluralitnímu prostředí, ve kterém se křesťanství zrodilo.
V první polovině devadesátých let minulého století se rozšířily dva velké mýty, které dnes upadly do úplného zapomnění. Jedním z nich je, že rukopisy obsahují nauky jsoucí v rozporu s judaismem nebo křesťanstvím a že v důsledku toho se vrchní rabinát a Vatikán dohodly, že zabrání jejich uveřejnění. Nyní jsou zveřejněné všechny dokumenty a je zřejmé, že obtíže s publikací nebyly rázu náboženského, ale vědeckého. Druhý mýtus je závažnější, protože byl prezentován se zdáním vědeckosti: jedna profesorka ze Sydney, Barbara Thiering a profesor ze státní univerzity v Kalifornii, Robert Eisenman, publikovali několik knih, ve kterých porovnáním dokumentů z Kumránu s Novým zákonem došli k závěru, že oba jsou napsány tajným kódem, že neříkají, co říkají, ale že je třeba objevit jejich skrytý význam. Naznačují, že Učitelem spravedlnosti, zakladatelem kumránské skupiny, měl být Jan Křtitel a jeho odpůrcem Ježíš (podle B. Thieringa), nebo Učitelem spravedlnosti Jakub a jeho odpůrcem Pavel. Vycházeli z toho, že jsou zde zmíněny postavy s výrazy, jejichž význam nám uniká, jako např. Učitel spravedlnosti, Bezbožný kněz, Lhář, Zuřivý lev, hledači snadných výkladů, děti světla a děti temnot, dům ohavnosti atd. V současné době žádný odborník v tomto oboru s těmito tvrzeními nesouhlasí. Jestliže neznáme rozsah této terminologie, není to proto, že obsahuje esoterické nauky. Je zřejmé, že současníci Kumránců znali tyto výrazy a že dokumenty od Mrtvého moře sice obsahují doktríny a normy odlišné od těch, které zastává oficiální judaismus, ale neobsahují žádný tajný kód ani neskrývají žádné tabuizované teorie.