Církev bez váhání potvrzuje, že čtyři kanonická evangelia „věrně předávají to, co Boží Syn Ježíš v době svého života mezi lidmi konal a učil“ (Druhý vatikánský koncil, dogmatická konstituce Dei Verbum, č. 19). Tato čtyři evangelia „mají apoštolský původ. Vždyť to, co apoštolové z Kristova příkazu kázali, nám později oni sami a apoštolští muži předali písemně z vnuknutí Ducha svatého jako základ víry“ (tamtéž, č. 18). Starokřesťanští spisovatelé se zajímali o to, jak evangelisté tuto práci vykonávali. Svatý Irenej například říká: „Matouš vydal mezi Hebrejci v jejich vlastním jazyce psanou podobu evangelia, zatímco Petr a Pavel v Římě hlásali evangelium a založili církev. Po jejich odchodu nám Marek, Petrův učedník a vykladač, písemně předal to, co Petr kázal. Lukáš, Pavlův společník, také zaznamenal do knihy, co Pavel kázal. Později Jan, učedník Páně, ten, který spočinul na jeho prsou (Jan 13,23), také zveřejnil evangelium, když žil v Efezu“ (Proti herezím, III, 1,1). Velmi podobné poznámky najdeme u Papiáše z Hierapolisu nebo Klementa Alexandrijského (srov. Eusebius z Cesareje, Církevní dějiny, 3, 39,15; 6, 14, 5-7): evangelia napsali apoštolové (Matouš a Jan) nebo žáci apoštolů (Marek a Lukáš), ale vždy přebírají hlásání evangelia od apoštolů.
Moderní exegeze s velmi podrobným studiem textů evangelií vysvětluje tento proces kompozice podrobněji. Pán Ježíš neposlal své učedníky, aby psali, ale aby hlásali evangelium. Apoštolové a apoštolská komunita tak činili, a aby usnadnili evangelizační práci, některá z těchto učení sepsali. Nakonec v době, kdy apoštolové a další z jejich generace se začali vytrácet, „bibličtí spisovatelé sepsali čtyři evangelia tak, že něco vybrali z množství ústních nebo už i písemných tradic, něco sestavili v celek nebo vysvětlili se zřetelem na tehdejší stav církevních obcí“ (Dei Verbum, č. 19).
Na závěr lze konstatovat, že čtyři evangelia věrně popisují kázání apoštolů o Ježíši a že tato kázání zachovávají to, co Ježíš konal a učil. Tímto způsobem můžeme říci, že evangelia vypovídají o Ježíši věrně a pravdivě. Ostatně i názvy, které starokřesťanské spisy těmto textům dávají - „Vzpomínky na apoštoly“, „Komentáře, výpovědi o Pánu“ (srov. sv. Justin, Apologie, 1,66; Dialog s Tryfem, 100) -, na tento význam poukazují. Díky evangeliím máme přístup k tomu, co apoštolové o Ježíši Kristu hlásali.