Od té doby, co se v XIX. století aplikovaly na evangelijní texty moderní metody historické vědy, prošlo bádání o Ježíši různými etapami. Jakmile se překonaly předsudky racionalismu z počátku bádání a hyperkritické metody převládající po větší část XX. století, je současná situace otevřenější a pozitivněji naladěná. Skepticismus, ve kterém se nacházelo bádání o Ježíši v polovině minulého století, byl překonán (viz Co opravdu víme o Ježíši?).
V dnešní době je povědomí o historickém i literárním prostředí, v němž Ježíš žil a v němž byla evangelia napsána, už mnohem solidnější. Větší obeznámenost s literárními pracemi týkajících se Nového Zákona, tj. obeznámenost s díly z židovského prostředí z doby Ježíše a evangelistů (komentáře biblických knih a překlady do aramejštiny, Kumránské texty, rabínská literatura atd.) dovolují se hlouběji podívat, ověřit i pochopit evangelijní vyprávění a obraz Ježíše v judaismu jeho doby.
Další zdroje, pocházející z řeckořímského světa, nám umožňují poznat důkladněji vliv helénského prostředí v Galilei, kde Ježíš žil, a tedy i kontakty této oblasti Palestiny s kulturními vzory řeckého světa. Kromě toho svědectví apokryfů, s největší pravděpodobností pozdějšího data jak kanonická evangelia, a další křesťanské a židovské texty II. století pomáhají analyzovat tradice, na něž tyto knihy odkazují, a lépe zasadit do kontextu tvrzení, která evangelia obsahují. K bádání o Ježíšovi rovněž přispěly nedávné archeologické nálezy, zvláště ty, které pochází ze současných vykopávek v Galilei. Výtečně osvětlují naše znalosti o této helenizované oblasti Palestiny I. století. A konečně k většímu pochopení těchto zdrojů napomáhá i používání nových metod a exegetických aproximací (literární, kanonické atd.), které pomohly překonat možnosti a uzavřenost historických metod používaných v dobách dřívějších.