10. Dvanáct apoštolů - kdo to byli?

Jedna z 54 častých otázek o Ježíši Kristu a církvi, na které odpovídá tým profesorů historie a teologie Navarrské univerzity.

Jedním z nejjistějších údajů o Ježíšově životě je, že ustanovil skupinu dvanácti učedníků, kterou pojmenoval „Dvanáct apoštolů“. Tvořili ji muži, které Ježíš povolal osobně, kteří ho doprovázeli na jeho poslání založit Boží království a kteří jsou svědky jeho slov, skutků a vzkříšení.

Skupina Dvanácti ve spisech Nového zákona vystupuje jako skupina stálá a pevná. Jsou to „Šimon, kterému dal jméno Petr; Jakub, syn Zebedeův, a Jan, bratr Jakuba, kterým dal jméno Boanerges, tj. ‚synové hromu‘; Ondřej a Filip, Bartoloměj a Matouš, Tomáš a Jakub, syn Alfeův, Tadeáš a Šimon Kananejský; a Jidáš Iškariotský, který ho zradil“ (Mk 3,16-19). Seznamy apoštolů, které se objevují v dalších evangeliích a ve Skutcích apoštolů, jsou v podstatě totožné. Tadeáš se nazývá Juda, ale to není důležité, je patrné, že existuje několik osob, které se pojmenovávají stejným způsobem - Šimon, Jakub - a které se liší patronimicky (po otci) nebo druhým jménem. Jedná se tedy o Judu Tadeáše. Významné je, že o evangelizační práci velké části apoštolů se v knize Skutků vůbec nemluví: ukazuje to na to, že se zakrátko rozptýlili a že navzdory tomu se tradice jmen těch, kdo byli apoštoly, pevně ustálila.

Svatý Marek (3,13-15) říká, že Ježíš: „vystoupil na horu, zavolal k sobě ty, které sám chtěl, a oni přišli k němu. A ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, protože je chtěl posílat kázat, a to s mocí vyhánět zlé duchy.“ Ukazuje tak na iniciativu Ježíše a úlohu Dvanácti: být s ním a být posláni kázat s toutéž mocí, jakou má Ježíš. Ostatní evangelisté - svatý Matouš (10,1) a svatý Lukáš (6,12-13) - se vyjadřují v podobném stylu. V evangelijním příběhu postupně poznáváme, jak Ježíše doprovázejí, jsou účastni jeho poslání a příjemci jeho nauky. Evangelisté neskrývají, že mnohdy nechápou Pánova slova a že ho ve chvíli zkoušky opustili. Ale ukazují také na obnovenou důvěru, kterou jim Ježíš Kristus dává.

Je velmi významné, že počet vyvolených je Dvanáct. Tento počet odkazuje na dvanáct Izraelských kmenů (prv. Mt 19,28; Lk 22,30; atd.) a ne na nějaká další, všeobecně rozšířená čísla té doby - členů velerady bylo 71, členů Rady v Kumránu 15 nebo 16 a dospělých členů požadovaných při obřadech v synagodě 10. Zdá se proto jasné, že se tímto způsobem naznačuje, že Ježíš nemá v úmyslu obnovit království Izraele (Sk 1,6) - na pozemském základě, na kultu a na národě -, nýbrž ustanovit na zemi Boží království. Na to také ukazuje skutečnost, že před příchodem Ducha svatého na Letnice zaujímá místo Jidáše Iškariotského Matěj a počet dvanácti doplňuje (Sk 1,26).

54 otázek o Ježíši Kristu a církvi

Vicente Balaguer