
Téma 39 - Deváté a desáté přikázání
Tato dvě přikázání pomáhají žít svatou čistotu (deváté přikázání) a odpoutanost mysli a tužeb od hmotných dober (desáté přikázání).
Uprostřed nejmateriálnějších pozemských věcí se tedy nachází místo, kde se musíme posvěcovat službou Bohu a všem lidem.
Tato dvě přikázání pomáhají žít svatou čistotu (deváté přikázání) a odpoutanost mysli a tužeb od hmotných dober (desáté přikázání).
Sedmé přikázání zakazuje brát nebo si ponechávat nespravedlivě co je cizí nebo působit nespravedlivou škodu bližnímu na jeho dobrech.
Bůh je láska a jeho láska je plodná. Bůh chtěl, aby na této plodnosti měl účast i lidský tvor a spojil plození každé nové osoby se zvláštním úkonem lásky mezi mužem a ženou.
Lidský život je posvátný, protože již od počátku zahrnuje stvořitelskou činnost Boha a stále zůstává ve zvláštním vztahu ke Stvořiteli.
Čtvrté přikázání se výslovně obrací k dětem v jejich vztazích k rodičům. Týká se také příbuzenských vztahů, výchovy a pracovních vztahů.
Druhé přikázání předepisuje respektovat jméno Pána a třetí přikázání přikazuje světit sváteční dny.
Náš Pán Ježíš Kristus učil, že chce-li být člověk spasen, musí zachovávat přikázání, které vyjadřují podstatu přirozeného mravního zákona. První přikázání je dvojí: láska k Bohu a láska k bližnímu z lásky k Bohu.