Bůh nás povolává právě skrze události každodenního života, utrpení i radosti osob, které žijí v naší blízkosti, v lidských starostech našich přátel, ve všednosti rodinného života.
S nebeským královstvím je to jako s člověkem, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel do pšenice koukol a odešel (Mt 13,24-25).
Shrnutí zákona 'milovat Boha nadevše a svého bližního jako sám sebe' není jen tak ledajaké nařízení. Láska se nedá vynucovat, Bůh nás pouze zve, abychom se potom, co člověku ukázal svou nekonečnou lásku a starost, s ním na ní podíleli.
Nyní, v době karantény, není pro většinu z nás vůbec snadné dostat se ke zpovědi. Návrat do normálu je možná ještě daleko, ale Bohu stačí, aby viděl naši zkroušenost, a okamžitě nám s dojetím vybíhá vstříc, šťastný a hrdý na to, že se vracíme domů.
Druhá část o jednotě života. Autor uvažuje o nutnosti přijmout místo, kam nás Bůh postavil, a zde hledat jeho přítomnost.
Jaké jsou opravdové důvody jednání křesťana? Co hledáme, když říkáme, že chceme být lepšími? Boj se musí soustředit na Boha, ne na nás, jak zdůrazňuje tento text.
Mnoho lidí na světě je v těchto dnech v karanténě. V některých oblastech světa byly dokonce zrušeny veřejné bohoslužby. Prosme Boha za to, aby tato situace brzy skončila a on se opět mohl dotýkat naší duše ve svátostném přijímání.
Jednota života je podstatným rysem ducha Opus Dei. Tento úvodník představuje ve dvou částech některé z jeho projevů.
Bůh je náš Otec, Ježíš je náš Přítel, Duch svatý přebývá v našich srdcích, za Matku máme Marii... Každá z těchto skutečností byla pro svatého Josemaríu „novým horizontem“. I dnes mohou tyto objevy změnit náš vnitřní život.
V tomto druhém redakčním článku se budeme zabývat iniciativou Boha v modlitbě. Bůh se v ní setkává s člověkem a poučuje jeho srdce, aby s ním mohl navázat vztah a uvědomit si, že je jeho milovaným dítětem.
