Ruth Pakaluk byla uznávanou aktivistkou za ochranu života, konvertovala na katolickou víru, byla matkou sedmi dětí a absolventkou Harvardu. Zemřela v roce 1998 po několika letech nemoci.
Jak píše portál InfoCatólica, „pro děti ze čtvrti východně od dálnice 290 ve Worcesteru byla Ruth Pakaluk matkou, která pekla sladkosti pro všechny a jejíž dům sloužil jako místo setkávání“. „Byla to matka celé čtvrti,“ vzpomíná její manžel, Michael Pakaluk, v rozhovoru pro National Catholic Register.
Dikasterium pro blahořečení a svatořečení udělilo 29. září 2025 nihil obstat a umožnilo tak, aby kanonizační kauza Ruth Pakaluk, nyní „služebnice Boží“, postoupila do diecézní fáze. Vatikán oficiálně uznal, že její život může být prozkoumán s ohledem na možné svatořečení. Toto nihil obstat („nic nebrání“) potvrzuje, že existuje „pověst svatosti“ a že „je tato kauza pro církev důležitá“.
Zpráva byla zveřejněna v časopise National Catholic Register dne 31. října v článku, který postulátor považuje za přesný a spolehlivý.
Od ateistky k přesvědčené katoličce
Ruth Van Kooy se narodila 19. března 1957 v New Jersey a vyrůstala v presbyteriánském prostředí. Jak uvádí digitální deník El Debate: Hrála na několik hudebních nástrojů, hrála hokej, zpívala v sborech a s lehkostí se pohybovala na divadelních prknech. Neměla klid a byla zvídavá, a na doporučení bývalého studenta Radcliffe College se přihlásila na Harvardskou univerzitu, kde obhajovala legální potraty.
Tam se seznámila s Michaelem, který se narodil v katolické rodině, ale přestal praktikovat: dva brilantní, mladí lidé, skeptici, uprostřed intelektuálních debat na univerzitě. Vše se však změnilo, když se oba rozhodli brát hledání pravdy vážně. Oba se v roce 1980 dali na katolickou víru a později se začlenili jako supernumeráři do Opus Dei.
V roce 1982 založila Ruth pro-life skupinu na Harvardu a o dva roky později se připojila k asociaci Massachusetts Citizens for Life, jejíž předsedkyní byla v letech 1987 až 1991. Byla známá tím, jak srozumitelně předkládala argumenty na obranu života a jak s klidem a respektem dokázala ostatní přesvědčit.
Max Pakaluk, její druhý syn, dnes je mu 42 let, říká, že dům jeho rodiny byl „magnetem pro děti ze sousedství, z nichž mnohé žily v neúplných rodinách s matkami samoživitelkami a přitahovalo je vše, co Ruth s velkorysostí připravovala“.
Jak píše fundace Religión en Libertad citujíc její tchyni, 92letou Valerii Pakaluk: „Když se dozvěděla, že má nevyléčitelnou rakovinu, bylo úžasné, s jakým klidem to všichni přijali.“ „Způsob, jakým se s nemocí vyrovnala, byl nesmírně hrdinský,“ dodává její syn Max.
„Jedna z věcí, která mě na Ruth nejvíce zaujala, byla její diskrétnost. Ve svých osobních vztazích nebyla asertivní. Nebyla okázalá ani agresivní. Nebyla nápadná. Ale v debatách stála v první řadě, byla to silná a impozantní žena,“ říká její postulátor.