Naším úkolem je pracovat z lásky

Pokud si lidstvo osvojí úmysl otisknutý do stvoření, každá důstojná lidská aktivita se přetvoří v nástroj pokroku a důstojnosti každého člověka.

Nová encyklika Svatého otce Františka je spojena s prvními stránkami Písma svatého: Bůh stvořil člověka - muže a ženu - a vzal tedy člověka a usadil ho v zahradě Edenu, aby ji obdělával a chránil (Gn 2,15). Poté stvořil všechna zvířata a přivedl je k člověku, aby viděl, jaké jim dá jméno (Gn 2,19). Jednalo se o skutek Boží lásky, vyjádření důvěry v každou lidskou bytost. Každému Bůh svěřuje úkol rozvíjet potenciál, který on sám zasadil do svého stvoření.

Všichni jsme strážci a správci stvoření. Jak nám připomíná papež František, Bůh umístil člověka do zahrady nejen proto, aby spravoval, co již existovalo, ale také aby přinášel plody svou prací: "Lidský zásah, který usnadňuje prozíravý rozvoj stvoření - říká papež František -, je totiž tím nejvhodnějším způsobem péče o ně, protože jedná jako Boží nástroj a pomáhá tak vzejít potencialitě, kterou Bůh vepsal do věcí." (Laudato si, 124)

Pokud si lidstvo osvojí úmysl otisknutý do stvoření, každá důstojná lidská aktivita se přetvoří
v nástroj pokroku a důstojnosti každého člověka.

Klíčem je pracovat lidsky co nejlépe, s touhou sloužit ostatním, z lásky k Bohu a bližnímu. Samozřejmě se zde objevují také další důvody, jako je potřeba uživit se a zabezpečit svou rodinu. Dále velkorysá touha pomáhat potřebným, přání lidsky se zdokonalit v nějaké aktivitě atd. Ale papežova výzva nám připomíná, že cíl je mnohem ušlechtilejší: určitým způsobem spolupracovat s Bohem na vykoupení lidstva.

Právě tento rok si připomínáme 40. výročí úmrtí sv. Josemaríi Escrivá de Balaguer. Tento svatý kněz - zakladatel Opus Dei - hlásal celému světu evangelijní hodnotu práce konané z lásky. Byl jsem svědkem toho, jak se sv. Josemaría snažil žít to, co sám hlásal, až do konce své pozemské cesty.

"Velkou výsadou člověka je možnost milovat, čímž přesahuje vše pomíjivé a dočasné", napsal v knize Jít s Kristem. Proto - připomíná - "by se člověk neměl omezovat na pouhé dělání věcí, vyrábění předmětů. Práce se rodí z lásky, demonstruje lásku, podřizuje se lásce. Boha poznáváme nejenom pozorováním přírody, ale i prostřednictvím vlastní práce, svého snažení. Práce se tak stává modlitbou, díkučiněním, protože víme, že jsme byli na zemi posláni Bohem, že nás miluje, že jsme dědici jeho zaslíbení."

Práce skrze to, co a jak se dělá, má schopnost zničit nebo propůjčit člověku jeho důstojnost, kultivovat nebo pustošit přírodu, poskytnout nebo zanedbat patřičnou péči o bližnímu.

Nejlépe rozumí tomu, jak práce propůjčuje člověku důstojnost ten, kdo je nezaměstnaný nebo zakouší úzkost z nedostatku ekonomických prostředků. Proto nezaměstnaní jsou vždy přítomni v modlitbách a pomoci křesťanů. Jak papež připomíná, "musí být peněžní pomoc chudým vždycky jen provizorní prostředek k řešení naléhavých situací". Pravý cíl, by naproti tomu "měl spočívat v tom, že se jim skrze práci umožní důstojný život." (Laudato si, 128). Stejným způsobem nám encyklika připomíná, že "odmítnout investovat do lidí, aby se obdržel větší bezprostřední zisk, je pro společnost ten nejhorší podnik" (ibid.).

Benedikt XVI. popsal křesťana jako "srdce, které vidí". Pro práci by ekonomická účinnost měla být bez pochyby kritériem, ale ne jediným. Křesťan dává do práce své srdce, protože tak činil Kristus. Snaží se ze své píle učinit prostředek služby druhým, což je také oslavou Stvořitele. Pouze tehdy, když práci chápeme jako službu, když do středu práce stavíme člověka, když pracujeme pro lásku k Bohu, pak se práce stává zdrojem pozemského a věčného štěstí žen a mužů dnešní doby.

Javier Echevarría

prelát Opus Dei

Zdroj: Hospodářské Noviny