Evangelium (Jn 2,13-22)

Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevacel a prodavačům holubů řekl: »Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!« Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.' Židé mu však namítli: »Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?« Ježíš jim odpověděl: »Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím!« Tu židé řekli: »Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let - a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?« On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.

Komentář

Krátce před Velikonocemi Ježíš vystoupil do Jeruzaléma a vykonal gesto, které doprovázelo několik slov, jejichž význam nebyl zcela pochopen až do jeho vzkříšení. Abychom pochopili kontext, je dobré si připomenout hluboký význam, který měl pro Židy chrám a výročí jeho zasvěcení. Během tohoto svátku Židé připomínali zasvěcení chrámu, které provedli Makabejští v roce 164 př. n. l., poté, co byl tři roky předtím znesvěcen Antiochou IV. Epifanem.

Svátek se také nazýval „svátkem světel“ v odkazu na sedmiramenný svícen, který byl vždy zapálený a symbolizoval přítomnost Boha, který vše vidí a je světlem světa, uprostřed lidu. Tam, kde bylo toto světlo, se rozplynula temnota pohanství a modlářství. V tomto kontextu náš Pán očišťuje a „znovu posvěcuje“ chrám, dům svého Otce, jehož horlivostí byl naplněn. Jak ti muži, tak i my jsme vystaveni pokušení učinit z náboženského života a chrámu „tržiště“, obchod, tj. využívat Boha pro vlastní zájmy. A to je v podstatě znesvěcení chrámu.

Ale v Božím domě může být jen jeden Pán, jen Bůh může dát smysl všemu ostatnímu a nikdy to nemůže být záminka pro jiný účel. Vyhnáním obchodníků a směnárníků nás tedy Ježíš vybízí, abychom očistili své úmysly, aby naše hledání Boha bylo co nejčistší a zcela nesobecké. Skutečná láska. Boží chrám však není jen kamenná budova, ale v konečném důsledku je to Kristovo tělo, Církev. Ta je domovem Boha v pravém slova smyslu. On v ní přebývá, osvěcuje ji a oživuje.

Ježíš nás vybízí, abychom na ni pohlíželi těmato očima a zachovávali ji, pokud to záleží na nás, bez poskvrny a vrásky. Každý z nás se za to musí ve svém životě cítit zodpovědný. My pokřtění, jako živé kameny, tvoříme viditelnou tvář svatosti Církve před lidmi, tvář, která je povolána přitahovat ty, kteří jsou mimo, a dávat světlo a útěchu těm, kteří jsou uvnitř.

Juan Luis Caballero