Evangelium (Mt 21,33–43)

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:

„Poslyšte toto podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. (Hospodář) poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak.

Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: »Na mého syna budou mít ohled.«

Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: »To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!« A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?“

Odpověděli mu: „Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek.“

Ježíš jim řekl: „Nečetli jste nikdy v Písmě: »Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné«? Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“

Komentář

Jak se blíží konec Ježíšova pozemského života, promluvy v evangeliu podle svatého Matouše nabývají stále eschatologičtějšího tónu, tedy tónu spojeného s konečným údělem všech věcí, jak s údělem Ježíšových současníků, tak s konečným univerzálním údělem. Nyní, když se také náš liturgický kalendář blíží ke svému závěru — zbývá ještě několik týdnů do naplnění obvyklých třiatřiceti (neděl v mezidobí) —, zaznívají Mistrova slova se zvláštní aktuálností.

Sám Ježíš vybízí, abychom jeho podobenství pozorně vnímali: majitel pozemku vysadil vinici a pečlivě ji upravil, aby přinášela plody: „obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž“ (v. 33). Majitel pronajímá vinici vinařům; činí je tak účastnými na dobru svého vlastnictví a zároveň počítá s jejich osobním úsilím, aby vinice přinášela plody.

Vinaři však nejen opomenuli svou povinnost, nýbrž také pohrdli služebníky, které majitel poslal, aby vyžádali úrodu z vinice, o niž tolik pečoval, a dokonce je zabili. Ještě zvrácenější bylo jejich jednání, když zabili vlastníkova syna, kterého k nim poslal. Je zcela zřejmé, že tito vinaři z podobenství jednali proti právu a spravedlnosti. Každý by řekl, že to byli „zlí lidé“ (v. 41), jak je také sami Ježíšovi posluchači pojmenovávají.

Tímto podobenstvím, jehož výklad je tak zřejmý a dramatický, Ježíš v kontrastu odhaluje postoj vůdců lidu, kteří pohrdli proroky, jež jim Bůh poslal, a zahubili je; a především předem odhaluje odmítnutí, kterého se dopustí vůči samotnému Božímu Synu, jehož vyženou ven z Jeruzaléma a zabijí, jako to vinaři učiní se synem majitele vinice.

V širším smyslu podobenství neodhaluje jen jednání Ježíšových současníků, ale také lhostejný, ba dokonce nepřátelský postoj, který my lidé můžeme projevovat vůči Božímu působení; Bůh je vždy starostlivý a má zájem o naše dobro a posílá nám lidi, kteří nám mohou pomoci přinášet plody, ale které možná odmítáme, protože nás zneklidňují. Božská dobrotivost, která nám nabízí svou milost a svou péči, podobnou té, jakou má majitel z podobenství o svou vinici a jakou měl Bůh o Izrael, od nás žádá dobrou vůli chtít přinášet plody ctnosti a svatosti; využívat milosti a neodmítat toho, kdo v nás její ovoce požaduje.

Na druhé straně, ačkoli má podobenství tragické zabarvení, Ježíšova slova nabízejí také poselství naděje. Jak vysvětloval papež František, ačkoli měl vlastník vinice právo pomstít se, stejně jako by Bůh mohl pomstít svého ukřižovaného Syna, přesto „Boží zklamání nad zvráceným chováním lidí není posledním slovem. Právě zde je veliká novost křesťanství: Bůh, který, i když je zklamán našimi omyly a našimi hříchy, neztrácí své slovo, nezastavuje se, a především se nemstí!“ [1]

„Bratři a sestry,“ pokračoval papež, „Bůh se nemstí! Bůh miluje, nemstí se, čeká na nás, aby nám odpustil, aby nás objal. Skrze ‚odvržené kameny‘ — a Kristus je prvním kamenem, který stavitelé odvrhli —, skrze situace slabosti a hříchu Bůh stále uvádí do oběhu ‚nové víno‘ své vinice, totiž milosrdenství: to je nové víno Pánovy vinice, milosrdenství. Existuje jen jedna překážka vůči neustávající a něžné Boží vůli: naše arogance a naše opovážlivost, která se někdy mění v násilí! Vůči těmto postojům a tam, kde se nerodí ovoce, si Boží slovo uchovává veškerou svou moc výtky a varování: ‚Boží království vám bude odňato a bude dáno lidu, který ponese jeho plody‘ (v. 43)“ [2].

Pablo M. Edo

[1] Papež František, Anděl Páně, 8. října 2017.

[2] Tamtéž.