Evangelium (Jan 21,1-19)

Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, (a to) u Tiberiadského moře. Zjevil se takto: Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: „Půjdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili. Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš se jich zeptal: „Dítky, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli mu: „Nemáme.“ On jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete.“ Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb. Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „Pán je to!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty, byl totiž oblečen jen nalehko – a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí – nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami. Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a (vedle) chléb. Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb, které jste právě chytili.“ Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, (bylo jich) stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: „Pojďte snídat!“ Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu. To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání. Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, (synu) Janův, miluješ mě více než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé beránky.“ Podruhé se ho zeptal: „Šimone, (synu) Janův, miluješ mě?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce.“ Zeptal se ho potřetí: „Šimone, (synu) Janův, miluješ mě?“ Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: „Miluješ mě?“, a odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno – ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce! Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš.“ To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: „Následuj mě!“

Komentář

Tato scéna připomíná jiný zázračný rybolov, po kterém Ježíš řekl Petrovi, že se stane rybářem lidí (Lk 5,1-11). Toto nové vyprávění (Jan 21,1-14) předznamenává množství národů, které apoštolát církve získá pro Krista; do tohoto eklesiologického rozměru je vložena následující pasáž, která vypráví o udělení primátu církve svatému Petrovi (Jan 21,15-19).

Po Ježíšově zmrtvýchvstání se apoštolové vracejí do Galileje, jak jim přikázal (srov. Mt 28,10), a Petr pokračuje ve své profesionální práci. „Dříve než apoštolem je třeba být rybářem. A potom co apoštolem, zase rybářem. Stejné povolání jako předtím – poznamenává svatý Josemaría – K jaké změně tedy tady dochází? Je to odlišné, protože do naší práce vstoupil Kristus – tak jako vstoupil do Petrovy lodi – člověku se tak rozšíří horizonty, získá větší snahu sloužit“[1].

Zatímco se lopotí v moři a nic nedokážou, jakýsi muž, kterého zprvu nepoznávají, jim ze břehu řekne, aby hodili sítě na pravou stranu. Učiní tak a jsou ohromeni množstvím a kvalitou ulovených ryb. První, kdo si uvědomí, že je to Pán, je „ten učedník, kterého Ježíš miloval“ (Jan 21,7), a je tomu tak proto, že – jak by poznamenal svatý Řehoř z Nyssy – „Bůh se nechává kontemplovat těmi, jejichž srdce je čisté“[2].

Úlovek byl velmi bohatý: „sto padesát tři velkých ryb“ (Jan 21,11). Svatý Jeroným říká, že řečtí zoologové klasifikovali v onom moři 153 druhů ryb; citací tohoto údaje by Jan symbolicky poukázal na souhrn a rozmanitost úlovku učedníků, čímž by předjímal výsledky křesťanské misie, která měla zasáhnout všechny druhy lidí[3].

Když vystoupili z lodi, byl tam Ježíš a vedle něj „viděli žhavý oheň s rybami a chlebem“ (Jan 21,9). Kromě této epizody se v Janově evangeliu objevuje oheň z uhlíků pouze v Kaifášově domě, a to hned vedle, kde došlo k Petrovu zapření (Jan 18,18). Není pochyb o tom, že když se ho Ježíš krátce nato zeptá, zda ho miluje, žár mu připomene jeho nevěru, ale také mu vrátí důvěru, když si ověří, že Ježíš, i když zná jeho slabost, mu stále důvěřuje.

Na rozdíl od Petrova trojího zapření během umučení, Ježíš, jako Dobrý pastýř, léčí jeho rány tím, že mu nabízí tři nové příležitosti, aby mu řekl: „Ty víš, že tě miluji“ (Jan 21,15.16.17).

Druhá scéna náhle mění symboliku té první, když po odložení ryby Ježíš mluví o ovcích, o které se musí starat. Portrét Petrovy postavy se tak dotváří: kromě toho, že je misionářským apoštolem (rybářem), je Petr povolán také k tomu, aby byl vzorem a vůdcem pastýřské péče (srov. 1 Petr 5,1-4; Sk 20,28). Jediným pastýřem je Ježíš a Petrův úkol je v kontinuitě s Kristovým úkolem: Petrova schopnost pastýřství pramení z jeho lásky k Ježíši. Stádo patří Ježíši, nikoli Petrovi, a proto ho Kristus žádá: „pas mé beránky“ (Jan 21,15), „pas mé ovce“ (Jan 21,16.17), a Petr přijímá, že za ně položí svůj život.

Když mu Ježíš říká, že „až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nebudeš chtít“ (Jan 21,18), naráží tím na mučednickou smrt svatého Petra, který také zemře na kříži jako Mistr.

Francisco Varo

[1] Svatý Josemaría, Přátelé Boží, č. 264-265.
[2] Svatý Řehoř z Nyssy, De beatitudinibus 6.
[3] Svatý Jeroným, Commentariorum in Ez 47,6-12 (PL 25, 474C).