Evangelium (Mk 7,31-37)

Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři. Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: „Effatha!“, to znamená: „Otevři se!“ A hned se mu otevřel sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně. (Ježíš) jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však jim to přikazoval, tím více to rozhlašovali. Byli celí užaslí a říkali: „Dobře všechno udělal, i hluchým dává sluch, i němým řeč!“

Komentář

V dnešním evangeliu rozjímáme o Ježíšově milosrdném pohledu a o tom, jak může ovlivnit náš život.

První čtení je vzato z Izajáše: V textu se říká: „Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!“ Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých ... neboť na stepi vyprýští vody“ (Iz 35, 4-7).

Tato slova Písma se plně uskutečňují u Ježíše. On je tím, kdo uskutečňuje ohlášené věci, o nichž mluvili proroci, On je tím, kdo dává hluchým slyšet a slepým vidět.

Ježíš koná zázraky i v našem životě. Možná to většinou nebudou zázraky vnější, ale vnitřní. I dnes pokračuje v konání vnitřních zázraků v každém člověku. Několik příkladů: dává nám poznat náš život jako dar od Boha; dává nám vnímat velikost vědomí, že nám Bůh odpouští hříchy; dává nám milost uvědomit si skutečnou Ježíšovu přítomnost v eucharistii. Bůh v lidech nadále působí.

Zamysleme se na chvíli nad tím, jak Ježíš vyhledává a pomáhá lidem v nouzi. To chápou i lidé kolem něj, když s dojetím vykřikují: „Všechno udělal dobře: dává hluchým slyšet a němým mluvit!“

Ježíš vždy milosrdně pohlíží na ty, kdo jsou v nouzi. Ježíš se s láskou dívá na každého člověka, který trpí: na toho, kdo nedokáže pochopit nějakou situaci ve svém životě; na toho, kdo trpí něčím, co mu připadá jako nespravedlnost; na toho, kdo se cítí sklíčený z toho, jak se mu daří v životě; atd... Pro lidi, kteří trpí, je Boží odpovědí pohled plný milosrdenství. Říká nám: „Effata“, to znamená: „Otevřete! Otevřete se Boží lásce, otevřete se jeho odpuštění, otevřete se jeho dílu lásky.

Svatý Josemaría se rád zamýšlel nad tím, že všechny divy světa nejsou ničím ve srovnání s Boží láskou: „A cožpak nás neotřese nesmírná Boží láska?“ (Boží přátelé, č. 135).

Bůh v našem životě koná velké věci. Mnohdy si to však neuvědomujeme. Podobně jako ti, kteří jsou v úryvku z evangelia uzdraveni a zapomínají na Boží výzvu, aby tuto zprávu nešířili dál. I my můžeme pochopit zázraky Boží lásky v našem životě.

Dbejme na to, abychom napodobovali tuto Ježíšovu úžasnou cestu, jeho způsob pomoci lidem v nouzi. Papež František to nazývá „kulturou setkání“. Vycházet vstříc potřebám druhých, naslouchat potřebným, doprovázet ty, kdo jsou sami.

Hlavní překážkou zůstává naše sobectví, hledění na sebe a nevšímání si potřeb druhých. Proto nesmíme nikoho vylučovat, nesmíme nikoho soudit. Nesmíme být vůči druhým zaujatí, protože když je člověk zaujatý, vylučuje bližního.

Prosme Pána o jeho milosrdný pohled, abychom mohli vždy pomáhat svým blízkým, kteří jsou v nouzi.

Josep Boira