Evangelium (Lk 10,38–42)

„Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena, jménem Marta.

Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věci. Jen málo je třeba, ano, jen jedno. Marie si vybrala nejlepší úděl, a ten jí nikdo nevezme.“

Komentář

Svatý Lukáš podává, že jedna žena jménem Marta přijala Ježíše do svého domu. „Přijala ho tak, jak se obvykle přijímají poutníci — poznamenává svatý Augustin —. Ačkoliv ve skutečnosti služebnice přijala svého Pána, nemocná svého Spasitele, stvoření svého Stvořitele.“[1] Evangelijní popis uvádí, že tato žena měla sestru jménem Marie. Marta je však jmenována jako první, patrně proto, že byla paní domu. V každém případě se Marta brzy ocitne přetížená a zneklidněná pro všechny přípravy, které považuje za nezbytné k pohoštění Ježíše. Mezitím si Marie vychutnává rozhovor s Ním: „Nejenže seděla blízko Ježíše — poznamenává svatý Jan Zlatoústý —, ale u jeho nohou; aby tím dala najevo svou pohotovost, vytrvalost, touhu slyšet ho a velkou úctu, kterou Pánu projevovala.“[2] Nakonec, roztrpčená tím, co pokládá za nevšímavost své sestry, a snad i jistou nevšímavostí Ježíše, Marta s plnou důvěrou Pána osloví, aby to byl On, kdo Marii vyzve ke spolupráci. Nevíme, zda nakonec Marie — a dokonce i Ježíš — povstali ku pomoci. Evangelista především zaznamenává hlavní Mistrovo poučení: „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věci. Jen málo je třeba, ano, jen jedno. Marie si vybrala nejlepší úděl, a ten jí nikdo nevezme.“

Tato scéna byla v dějinách Církve hojně rozjímána a vykládána církevními Otci a svatými. Marta bývá často chápána jako symbol aktivity a práce ve vezdejším světě, zatímco Marie je symbolem kontemplace a toho, co bude blaženým patřením na Boha“. „Co tedy chce Ježíš říci?“ — ptal se papež František. „Co je tím jediným potřebným? Především je důležité pochopit, že nejde o protiklad mezi dvěma postoji: mezi nasloucháním Pánovu Slovu, kontemplací, oproti konkrétní službě bližnímu. Nejsou to protichůdné přístupy, nýbrž naopak — jsou to dva aspekty, oba nezbytné pro náš křesťanský život; aspekty, které se nikdy nemají oddělovat, ale mají se prožívat v hluboké jednotě a souladu. Ale proč tedy Marta obdržela výtku, byť mírnou? Protože pokládala za podstatné pouze to, co právě dělala; byla příliš pohlcena a ustarána věcmi, které se měly udělat. V životě křesťana však skutky služby a milosrdenství nikdy nesmějí být odděleny od hlavního pramene každého našeho konání: totiž naslouchání Slovu Páně, prodlévání — jako Marie — u nohou Ježíše s postojem učedníka. A právě proto se Martě dostala výtka.“[3]

Ježíš dává na srozuměnou, že vnímavému naslouchání u jeho nohou je třeba dávat přednost a stavět je na první místo, má-li být jeho přikázání lásky pravdivě naplněno. Svatý Josemaría tuto skutečnost vysvětloval takto: „Marie si vybrala nejlepší úděl, čteme ve Svatém Evangeliu. – Ona je zde, hltá Mistrova slova. Navenek nečinná, modlí se a miluje. – Poté však doprovází Ježíše při jeho kázáních po městech a vesnicích. Bez modlitby, jak je těžké Ho doprovázet!“[4] Proto Ježíš rovněž stvrzuje, že Mariin „nejlepší úděl“ jí nebude odňat, čímž naráží na to, že podíl Marty se může promarnit. To znamená, že bez kontemplace, která dává smysl a účinnost práci vykonávané pro Boha, by tato práce dříve či později ztratila smysl a byla opuštěna. Svatý Josemaría se tomuto nebezpečí obdivuhodně staví, když na jiném místě vybízí: „Pracujme, a pracujme mnoho a dobře, ale nezapomínejme, že naší nejlepší zbraní je modlitba. Proto se neunavím, abych opakoval, že máme být kontemplativními dušemi uprostřed světa, které usilují o to, aby proměňovaly svou práci v modlitbu.“[5] Neboť když se pozorně dbá o modlitbu, dříve nebo později se vše promění v místo setkání s Bohem, v milující dialog s Ním.

Pablo Edo

[1] sv. Augustin, Kázání 26.

[2] sv. Jan Zlatoústý, Zlatý řetěz (Catena aurea), k danému místu.

[3] papež František, Anděl Páně, 21. 7. 2013.

[4] sv. Josemaría, Cesta, bod 89.

[5] sv. Josemaría, Brázda, bod 497.