Evangelium (Mt 28,16-20)

Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“

Komentář

Dnes církev při liturgii slavnosti Nejsvětější Trojice čte závěrečnou část Matoušova evangelia. Právě v tomto krátkém úryvku se vypráví o božském pověření získávat učedníky ze všech národů a křtít je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého (v. 19-20).

Jak vysvětloval svatý Josemaría, „Trojice se zcela sklání v lásce k člověku [...], vysvobodila člověka z hříchu [...] a touží po tom, aby přebývala v naší duši"[1]. Ježíš posílá své učedníky evangelizovat a křtít ve jménu Tří božských osob právě proto, že chtějí přebývat (srov. J 14,23) v každém srdci, které svobodně otevře své dveře (srov. Zj 3,20). Abychom při plnění tohoto pověření neselhali, připomíná nám Ježíš, že mu byla dána veškerá moc nad nebem i zemí (v. 18). Tímto výrazem nebe a země biblický jazyk vyjadřuje veškerou stvořenou skutečnost: Ježíš je všemohoucí na všech místech, těch viditelných i těch neviditelných. Jeho síla a moc mohou zasáhnout každý kout, každé prostředí a každé srdce.

Tato pravda o Kristově vítězství může pronikat stále hlouběji do našich duší, až nás naplní onou velkou důvěrou a jistotou, které se těšili svatí: bez ohledu na to, jak snadno a neomezeně se někdy může zdát, že se zlo šíří, Bůh nadále účinně působí ve všech lidech a čeká na naši svobodnou spolupráci, aby je vykoupil a změnil.

Tímto tajemným Ježíšovým výrokem „byla mi dána veškerá moc“ se nám zjevuje naplnění starozákonních proroctví, zejména proroctví z knihy Daniel, podle nichž Syn člověka získá vládu, čest a království a v nichž bylo oznámeno, že mu mají sloužit všechny národy, země a jazyky (Dan 7,14nn).

Boží moc však není určena k tomu, aby přemohla malost člověka a podmanila si ho do otrocké podřízenosti, až k jeho vyhlazení, jak si mnozí myslí, a proto Boha odmítají. Naopak, Pán tak vítězí nad hříchem a smrtí, že lidstvo povyšuje, aby s ním bylo schopno navázat láskyplný a důvěrný vztah jako jeho děti a chrámy Boží přítomnosti.

Ježíšovo vítězství je tedy tak velké, že přichází, aby takříkajíc svěřil svým učedníkům nesmírný úkol osvítit celý svět pravdou evangelia a milostí křtu a naučit všechny národy tomu, čemu je naučil Boží Syn.
Ježíš také dává příslib, který nás naplňuje důvěrou: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ (v. 20). Sami, bez Ježíše, nedokážeme nic! V apoštolské práci naše síly, naše prostředky, naše struktury nestačí, i když jsou nezbytné. Bez Pánovy přítomnosti a moci jeho Ducha je naše práce, jakkoli dobře organizovaná, neúčinná. A tak jdeme a říkáme lidem, kdo je Ježíš.

„A spolu s Ježíšem nás doprovází Maria, naše Matka. Ona už je v Otcově domě, je Královnou nebes, a tak ji v této době vzýváme; ale protože Ježíš je s námi, kráčí s námi, je Matkou naší naděje“[2].

Pablo M. Edo

[1] Sv. Josemaría, Jít s Kristem, č. 84.
[2] Papež František, Regina Coeli, 1. června 2014.