Evangelium (Lk 6, 27-38)
Ale vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou; kdo ti bere plášť, tomu neodpírej ani šaty. Každému, kdo tě prosí, dávej, a kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek. Jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim. Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Prokazujete-li dobrodiní těm, kdo je prokazují vám, co za to můžete čekat od Boha? To přece dělají i hříšníci. Půjčujete-li těm, od kterých doufáte, že vám to vrátí, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně tolik nazpátek. Ale milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní a půjčujte a nic nečekejte zpět. Vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou mírou měříte, takovou se naměří zas vám.
Komentář
Po představení blahoslavenství, klíčů, které ukazují, kde se skrývá štěstí (srov. Lk 6,20-26), Ježíš nyní ukazuje cestu k němu, tvrdou cestu plnou trní, která však stojí za to. Jeho slova jsou náročná.
„Milujte své nepřátele“. Není to nad lidské síly? Je to jistě nákladné, ale nezbytné. Stačí jen otevřít oči, abychom viděli, že v profesních vztazích, v politických a společenských debatách, a někdy dokonce i mezi přáteli a členy rodiny dochází ke škodám, páchají se nespravedlnosti a nechybí ponížení, zášť ani pomsta. A pokud je reakcí na tato zneužití násilí, jsou následky ještě horší. Je třeba najít východisko z konfliktů z jiné perspektivy. Ježíšův návrh je kreativní a účinný: pouze láska je schopna odzbrojit nenávist.
„Čiňte dobře těm, kdo vás nenávidí“. Je správné žádat, abychom konali dobro těm, kteří nám mají za zlé nebo nám ublížili? „Ježíš nemá v úmyslu podvracet chod lidské spravedlnosti, nicméně připomíná učedníkům,“ poznamenává papež František, “že pro bratrské vztahy je třeba pozastavit soudy a odsuzování. [...] Křesťan musí odpouštět! Ale proč? Protože mu bylo odpuštěno"[1]. Ježíš dal svůj život na kříži, aby přinesl spásu celému světu, dokonce i pronásledovatelům.
„Žehnejte těm, kdo vás proklínají. Jak ponižující jsou urážky, pomluvy, klevety a jak snadno se ospravedlňujeme, když se přidáváme ke sboru pomlouvačů! Všichni musíme být stále bdělí, protože, jak říká Jakub, „jazyk je také oheň, dovede způsobit kdejakou špatnost. Právě jazyk mezi našimi údy může poskvrnit celého člověka, zapaluje celý náš život, protože sám je zapalován peklem.“ (Jak 3,6). Zádrhel nepatří k profilu Kristova učedníka, právě naopak. Ten, kdo miluje, mluví dobře i o těch, kdo ho proklínají, a přeje jim to nejlepší, a kéž jim Bůh žehná. Dokonce se modlí za ty, kdo ho chtějí odstranit: „modlete se za ty, kdo s vámi špatně zacházejí“.
„Nenechme se tedy ovlivnit,“ doporučuje svatý Josemaría, “vzpomínkou na urážky, kterých se nám dostalo, na ponížení, která jsme utrpěli - ať už byla jakkoli nespravedlivá, necivilizovaná a krutá -, protože se nepodobá Božímu dítěti, aby si vedlo rejstřík se seznamem škod. Nesmíme zapomínat na Kristův příklad"[2]. Křesťanská cesta není snadná, vyžaduje, abychom čelili těžkým zkouškám, v nichž je utrpení nevyhnutelné, jako trpěl Ježíš na kříži, ale je to cesta pokoje, radosti a lásky, která vede ke štěstí. Jen ti, kdo odpouštějí, se chovají jako dobré děti Boha, milosrdného Otce, a budou blahoslavení.
„Právem je tato stránka evangelia považována za magna chartu křesťanského nenásilí,“ potvrdil Benedikt XVI, ‚které nespočívá v tom, že se vzdáme zlu - podle falešného výkladu ‘nastavíme druhou tvář' (srov. Lk 6,29) -, ale v tom, že na zlo odpovíme dobrem (srov. Řím 12,17-21), a tak přetrhneme řetěz nespravedlnosti. [...]. Láska k nepříteli tvoří jádro 'křesťanské revoluce', revoluce, která není založena na strategiích ekonomické, politické nebo mediální moci [...], ale která je darem od Boha a dosahuje se jí výhradně a bezvýhradnou důvěrou v jeho milosrdnou dobrotu. V tom spočívá novost evangelia, které mění svět, aniž by vydalo zvuk"[3].
Francisco Varo
[1] Papež František, generální audience, středa 21. září 2016.
[2] Svatý Josemaría, Boží přátelé, 309.
[3] Benedikt XVI, Anděl Páně, neděle 18. února 2007.