Evangelium (Jan 1, 29-34)
Na druhý den (Jan) viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl:
"Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: `Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.' Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu."
A Jan vydal svědectví:
"Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: `Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem Svatým.' A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží."
Komentář
Na březích Jordánu kázal Jan Křtitel lidem všech stavů křest pokání, aby se připravili na příchod Mesiáše. A evangelium podle svatého Jana vypráví, že když Jan Křtitel uviděl Ježíše, jak přichází, aby byl pokřtěn, hlasitě to oznámil a dal mu tajemný a slavnostní titul, který římská liturgie dodnes vyslovuje během mše svaté před přijímáním: „Hle, Beránek Boží, ten, který snímá hříchy světa“.
Obraz beránka, s jeho krotkým vzhledem a bílou vlnou, byl velmi známý každému Izraelitovi, který žil v Ježíšově době. Mnozí z nich vyrůstali na venkově, kde se tento druh dobytka hojně choval. Určitě si také vzpomněli na pasáž z proroka Izaiáše, který představoval Pánova služebníka jako beránka, který se bez reptání nechá obětovat, aby nás osvobodil od všeho zla (srov. Iz 53,7).
Každý rok se zbožní Izraelité vydávali na Velikonoce na pouť do Jeruzaléma a chodili do chrámu, aby si pro každou rodinu vybrali alespoň jedno jehně, které pak obětovali a v noci snědli. Beránek musel být sameček, narozený v daném roce a beze vady, žádná jeho kost nesměla být zlomena; vše podle předpisů Mojžíšova zákona (srov. Ex 12, 1nn). Kromě toho musel být obětován mezi dvěma světly, to znamená při západu slunce; poté musel být snězen ve stoje, s opásanými boky, doplněný nekvašeným chlebem, zatímco jeho krví byly pokropeny veřeje dveří. To vše na památku Hospodinova průchodu Egyptem, když poslední z egyptských ran postihla všechny prvorozené, kteří nebyli chráněni krví obětovaných beránků.
Když Jan Křtitel ohlašoval Mesiáše jako Božího Beránka, odhalil tím podstatné aspekty jeho spasitelského poslání. Benedikt XVI. vysvětluje, že „slova o beránkovi, smíme-li to tak říci, interpretují charakter Ježíšova křtu, sestupu do hlubin smrti, v rovině teologie kříže“[1]. Velikonoční beránek, který připomínal osvobození z Egypta, se v Jordánu začal zjevovat jako předzvěst skutečného beránka, nevinného a pokorného, který měl být v poledne obětován na kříži za všechny lidi, aby je svou krví osvobodil od hříchu. Toto poslání přijal Ježíš svým křtem v Jordánu.
Ohledně výrazu, který Jan Křtitel použil při zmínce o Ježíši jako „Beránku Božím, který snímá hříchy světa“, řekl jednou papež František při recitaci modlitby Anděl Páně, že „sloveso, které se překládá jako ‚snímá‘, doslovně znamená ‚zvednout‘, ‚vzít na sebe‘. Ježíš přišel na svět s jasným posláním: osvobodit jej od otroctví hříchu tím, že na sebe vzal viny lidstva. Jakým způsobem? Láskou. Neexistuje jiný způsob, jak zvítězit nad zlem a hříchem, než láskou, která vede k darování vlastního života za druhé“[2].
Ale „co to dnes pro církev, co to pro nás znamená být učedníky Ježíše, Beránka Božího?“ – ptal se papež František. „Znamená to nahradit zlobu nevinností, sílu láskou, pýchu pokorou, povýšenost službou“[3].
Pablo Edo
[1] Benedikt XVI., Ježíš Nazaretský, Barrister and Principal, Brno, 2008, s. 29.
[2] Papež František, Anděl Páně, 19. ledna 2014.
[3] Tamtéž.