Evangelium (Mt 3, 1-12)
V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti:
"Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království."
Jan byl totiž ten, o němž řekl prorok Izaiáš:
"Hlas volajícího na poušti:
Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!"
Jan měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás, živil se kobylkami a medem divokých včel.
Tehdy vycházel k němu Jeruzalém, celé Judsko a celý kraj kolem Jordánu, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy. Když však viděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů, řekl jim:
"Zmijí plemeno, kdo vám ukázal, jak uniknout trestu, který už hrozí? Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení. Nemyslete si, že můžete říkat: 'Naším otcem je Abrahám!', neboť vám říkám: Bůh může oživit tyhle kameny a Abrahámovi z nich udělat děti. Sekera je už přiložena ke kořenu stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně.
Já vás sice křtím vodou, abyste se obrátili. Ale ten, který má přijít po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden ani opánky přinést. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. V ruce má lopatu a pročistí (obilí) na svém mlatě. Pšenici uloží na sýpce, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným."
Komentář
Evangelium této druhé neděle adventní nám představuje postavu svatého Jana Křtitele u Jordánu. Termín advent používali starověcí historici k popisu příjezdu císařů do Říma po významných vojenských taženích. Celé město se připravovalo na tuto událost a na jejich triumfální vstup. I církev se připravuje na advent, na mnohem důležitější příchod: příchod Božího Syna o Vánocích, který se velmi liší od těch, které slavili mocní, protože přichází v pokoře dítěte ležícího v jeslích. Hlas Křtitele zaznívá v tomto liturgickém období prostřednictvím Matoušova vyprávění s výrazným poselstvím o osobním obrácení jako účinném prostředku k přípravě na příchod Mesiáše.
V Matoušově vyprávění je několik věcí, které upoutají pozornost. Především místo, které si Předchůdce vybral pro své působení. Jan Křtitel nekáže v rušném městě, kde by jeho poselství mohlo oslovit mnoho lidí najednou. Místo toho si vybírá poušť, nehostinné a málo obydlené místo, které svým kontrastem připomíná ráj ztracený kvůli prvotnímu hříchu (srov. Gn 2 – 3). Poušť možná geograficky odráží hříšnou situaci, v níž se nachází lidstvo, a její důsledky. Poušť byla také místem zkoušky pro izraelský lid, jak vypráví zejména kniha Exodus a kniha Numeri. A byla také místem jeho následných obrácení, díky prozřetelné Boží pomoci, protože Bůh je vždy věrný smlouvě, kterou uzavřel se svým lidem. Po Janově křtu totiž Boží Syn v poušti překoná zkoušky, které izraelský národ nedokázal překonat. Poušť v podstatě vytvářela prostředí střízlivosti a pokání, které Jan vyžadoval pro přijetí křtu obrácení.
Matouš říká, že Jan nosil „oděv z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás, živil se kobylkami a medem divokých včel“ (v. 4). Na základě tohoto popisu umění obvykle zobrazuje Předchůdce jako chudého člověka. Lze však předpokládat, že Jan se tak oblékal, aby dal najevo své prorocké poslání. Kniha Zachariáš 13, 4 například naznačuje, že falešní proroci nosili bohaté pláště. Dav tak mohl v Janovi rozpoznat někoho, kdo měl autoritu prorokovat a kdo se neoblékal jako falešní proroci. V každém případě Jan svým příkladem, svým strohým a důstojným vzhledem a svou náročnou stravou svědčil o vnitřním postoji a přípravě, které kázal a které vyžadoval od všech.
Evangelista shrnuje kázání svatého Jana větou: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království“ (v. 2). V původním řeckém textu je použito sloveso metanoein, které odkazuje na změnu názoru a osobního postoje. V kontextu tohoto úryvku předpokládá vnitřní proměnu způsobu myšlení a života, změnu přístupu. To je to, co tradice Církve vždy shrnula do slova „obrácení“, které nutně zahrnuje hluboký pocit osobního očištění. Proto latinská verze Bible přeložila větu Jana Křtitele výrazem „činte pokání“.
Poselství Jana Křtitele je náročné, stejně jako evangelium Království, které kázal Ježíš. Vždy hrozí nebezpečí, že budeme chtít toto evangelium přizpůsobit našim kritériím a naší současné situaci. Jistě je třeba umět předávat víru v každém okamžiku a na každém místě s nezbytným darem jazyků; ale z poselství Jana Křtitele, které se stává aktuálním v tomto adventním čase, vyplývá, že jsme to my lidé, kdo se musíme přizpůsobit evangeliu, změnou myšlení a postoje, duchem osobní kajícnosti.
Jak jednou řekl papež František, „hlas Jana Křtitele stále volá v dnešních pouštích lidstva, kterými jsou – jaké jsou dnešní pouště? – uzavřené mysli a zatvrzelá srdce, a vybízí nás, abychom se ptali, zda skutečně kráčíme správnou cestou a žijeme život podle evangelia. Dnes, stejně jako tehdy, nás napomíná slovy proroka Izaiáše: „Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky“ (v. 4). Je to naléhavá výzva, abychom otevřeli svá srdce a přijali spásu, kterou nám Bůh neustále, téměř s tvrdohlavostí, nabízí, protože chce, abychom byli všichni osvobozeni od otroctví hříchu“ [1].
Pablo M. Edo
[1] Papež František, Anděl Páně, 6. prosince 2015.