Evangelium (Mt 11, 2-11) 

Jan (Křtitel) slyšel ve vězení o Kristových činech. Poslal tedy k němu své učedníky s dotazem: "Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?" Ježíš jim odpověděl: "Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou."

Když odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: "Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos, zmítaný větrem? Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí jemné šaty, jsou přece v královských palácích. Proč jste tedy vyšli? Vidět proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: 'Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou.' Amen, pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on."

Komentář

Tento evangelijní text, náležející ke třetímu týdnu Adventu, nás vybízí, abychom se připravili na setkání s Pánem, vedeni kázáním Jana Křtitele. 

Osobnost i poselství Jana hluboce zapůsobily na obyvatele Judska. V té době vyvolával vzestup mesiášských nadějí touhu po brzkém spásném zásahu Boha ve prospěch jeho lidu. Po staletích, v nichž Pán neposlal žádného proroka, Janova asketická osobnost a výzva k obrácení dosvědčovaly, že je Božím poslem. Tím spíše proto, že neusiloval o vlastní důležitost, nýbrž hlásal nový a blízký Boží zásah do dějin skrze někoho většího, než je on sám, jehož příchod byl bezprostředně blízko.

Jan je tím, o němž je ve Starém zákoně psáno: „Hle, posílám před tebou svého posla, aby ti připravil cestu.“ První část tohoto výroku je převzata z knihy Exodus (Ex 23,20) a vztahuje se především na Mojžíše, kterého Pán poslal, aby střežil a vedl svůj lid při putování pouští k zaslíbené zemi. Druhá část výroku pochází z přepracování tohoto exodového textu u proroka Malachiáše, kde už oním poslem není Mojžíš, nýbrž někdo, kdo přijde po něm a bude mít rovněž úkol připravit velký Boží zásah: „Hle, posílám svého posla, aby přede mnou připravil cestu“ (Mal 3,1). Oba biblické texty ohlašují blízký spásný zásah Boha, který přichází soudit i zachraňovat, a vyzývají k otevření dveří srdce, aby mohl, až přijde, vstoupit a uzdravit. Tato slova, která po mnoho generací živila naději věrných mužů a žen v Božím lidu, se po hlásání Jana Křtitele naplnila v Ježíši.

Když je čteme dnes, několik dní před slavením narození Syna Božího v Betlémě, který se stal člověkem, posilují i naši naději a vyzývají nás k důkladné přípravě, abychom mu otevřeli cestu do svých srdcí, aby mohl vstoupit a vybudovat si tam svůj příbytek.

Co se tehdy stalo s těmi, kteří podle Janovy výzvy k pokání Ježíše správně přijali? To, co mohl pozorovat každý: „slepí vidí a chromí chodí, malomocní jsou očišťováni a hluší slyší, mrtví vstávají k životu a chudým se hlásá evangelium“ (v. 5). Mohli na sobě zakusit uzdravující, proměňující a oživující účinek Božího působení.

Zároveň ti, kdo se nechají Pánem uzdravit a proměnit, se stanou jeho natolik dobrými přáteli, že sami budou moci kráčet světem a rozsévat onen pokoj a naději, které Mistr rozséval na svých cestách po této zemi. Takto to popisoval svatý Josemaría: „Tyto zázraky Pán koná i dnes, skrze vaše ruce: lidé, kteří neviděli, a nyní vidí; lidé, kteří nebyli schopni mluvit, protože měli němého démona, vyhánějí ho a mluví; lidé neschopní se hýbat, ochrnutí pro věci, které nebyly výlučně lidské, prolamují onu ztuhlost a konají skutky ctnosti a apoštolátu. Jiní, kteří se zdají živí, ale jsou mrtví, jako Lazar: „Iam foetet, quatriduanus est enim“ (Jan 11,39). [1] Vy je Boží milostí a svědectvím svého života a svého učení, svým slovem rozvážným i nerozvážným přivádíte k Bohu a oni znovu ožívají.“ [2]

[1] „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den.“ (Jan 11,39)

[2] Sv. Josemaría, V rozhovoru s Pánem (Rialp: Madrid, 2017), kap. 15, č. 5f.