Evangelium  (Mk 14,12-16.22-26)

První den o svátcích nekvašeného chleba, když se zabíjel velikonoční beránek, zeptali se učedníci (Ježíše): „Kam chceš, abychom ti šli připravit velikonoční večeři?“ Tu poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a (tam) vás potká člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním, a kam vejde, řekněte hospodáři: 'Mistr vzkazuje: Kde je pro mě večeřadlo, v kterém bych mohl se svými učedníky jíst velikonočního beránka?' On vám ukáže velkou horní místnost opatřenou lehátky a připravenou. Tam nám přichystejte večeři!“ Učedníci odešli, přišli do města a nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka. Když jedli, vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: „Vezměte. To je mé tělo.“ Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: „To je má krev, (krev) nové smlouvy, která se prolévá za všechny. Amen, pravím vám: Už nikdy nebudu pít z plodu révy až do toho dne, kdy z nového (plodu) budu pít v Božím království.“ Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.

Komentář

„Kam chceš, abychom ti šli připravit velikonoční večeři?“ V souvislosti s Velikonocemi Ježíš ustanovuje Eucharistii a činí tak v úplné svobodě.

Na otázku učedníků: „Kam chceš?“, Ježíš odpovídá: „Jděte do města a (tam) vás potká člověk, který ponese džbán vody“. Ježíš učedníkům do všech podrobností vysvětluje způsob, jakým se bude konat to, co se stane poslední večeří, při níž ustanoví svátost svého Těla a Krve. Nedělá to proto, že by ho k tomu nutily okolnosti, ale aby zcela naplnil Otcovy záměry. Tím, že to činí svobodně, činí to z Lásky, neboť jen tam, kde je svoboda, je pravá Láska.

Ježíš během svého života dělal vše v naprosté svobodě, a když se blíží poslední chvíle jeho pozemského života, hodnota svobody vyniká ještě silněji. A přitom vyniká Láska, s níž to uskutečňoval.

Události, které se odehrávají, se vyvíjejí přesně tak, jak je předvídal. „Učedníci odešli, přišli do města a nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.“

„Když jedli, vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: „Vezměte. To je mé tělo.“ Ježíš, než obětoval svůj život na kříži za spásu světa, chtěl zůstat s námi. Učinil tak tím, že chléb proměnil ve své Tělo. Jeho slova nepřipouštějí jiný výklad: „Toto je mé tělo“.

Láska je tím nejsilnějším důvodem, proč s námi Ježíš zůstal pod způsobou chleba. Svatý Josemaría učil: „Ježíš zůstal v eucharistii z lásky… kvůli tobě. Zůstal, i když si byl vědom, jak s ním budou zacházet lidé… a jak s ním budeš zacházet ty. Zůstal, abys ho požíval, navštěvoval, vyprávěl mu o sobě, abys s ním hovořil při modlitbě u svatostánku i při přijímání svátosti, abys ho den ode dne více miloval a docílil toho, aby další duše - mnoho duší - šly stejnou cestou."[1].

Poté, co proměnil chléb ve své tělo, Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: „To je má krev, (krev) nové smlouvy, která se prolévá za všechny.“ Ježíš proměňuje víno ve svou krev, která bude následujícího dne zcela vylita na kříži. Svou smrtí a vzkříšením ustanovuje novou smlouvu mezi Bohem a člověkem. Činí tak tím, že za nás dává svůj život, což je největší projev Lásky: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí svůj život za své přátele.“ (Jan 15, 13).

V Eucharistii k nám vše s tichým voláním promlouvá o Kristově lásce k nám. Jsou to tiché výkřiky, protože čekají na naši svobodnou odpověď. Lásku nelze vnutit a Eucharistie je setkáním dvou svobod: té Ježíšovy a té naší. Je to hluboké tajemství Lásky, které jsme povoláni kontemplovat.

A svátek Božího Těla je k tomu úžasnou příležitostí.

Jan Pavel II. nám ve své poslední encyklice, v níž o tomto tajemství hovořil, řekl, že jí chce znovu probudit náš eucharistický úžas [2].

[1] Svatý Josemaría, Výheň č. 887

[2] Svatý Jan Pavel II, Ecclesia de Eucharistia, č. 6