Evangelium (Mt 20,1-16)
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
"Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak.
Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici!'
Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru.
Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: 'Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: 'Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat; co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' "
Komentář
Podobenství o dělnících na vinici je jedním z nejnázornějších vysvětlení Nebeského království a v širším smyslu také toho, jaká má být lidská odpověď na Boží volání. Obraz vinice má hluboké biblické kořeny a ve Starém zákoně se obvykle užívá k označení Božího působení vůči vyvolenému lidu, který je připodobněn k vinici pečlivě obdělávané a mající přinášet dobré víno spásy (srov. Iz 5,1–7; Žl 80; Ez 15,1–8).
V podobenství Ježíš mluví o najímání nádeníků, kteří pracují na poli. Jak se tomu děje i u jiných podobenství, běh příběhu nás uvádí do rozpaků a zpochybňuje naše měřítka a ustálené představy. Na první pohled se zdá, že dělníci najatí hned ráno mají pravdu, když říkají, že pracovali mnohem více než ti, které hospodář najal až na sklonku dne. Je-li hospodář dobrý k těmto lidem za to, že pracovali jen trochu, proč se jeho dobrota neprojevuje ještě více vůči těm, kdo pracovali více? Hospodář však jednomu z těch, kdo si stěžují, odpovídá: „Příteli, nekřivdím ti; nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si tedy to, co ti patří, a jdi; chci dát tomuto poslednímu stejně jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat; co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?'“ (vv. 13–15).
V jistém smyslu poučení tohoto podobenství pojednává o lásce k Bohu a k druhým: protože všichni přijímáme a užíváme dobrodiní Božího milosrdenství — Boha, který má vinici a může dát práci těm, kdo ji nemají —, nemá smysl vymáhat na Bohu údajná práva podle spravedlnosti ani si stěžovat, že druzí mají užitek z jeho lásky. Protože Bůh je velkodušný, žádá od nás všech, abychom byli velkodušní jako On.
Papež František to vysvětloval takto: „Tímto podobenstvím chce Ježíš otevřít naše srdce logice Otcovy lásky, která je nezištná a štědrá. Jde o to nechat se ohromit a okouzlit Božími ‚myšlenkami‘ a Božími ‚cestami‘, které, jak připomíná prorok Izaiáš, nejsou našimi myšlenkami a nejsou našimi cestami (srov. Iz 55,8). Lidské myšlenky jsou často poznamenány sobectvím a osobními zájmy a naše úzké a klikaté cesty se nedají srovnávat se širokými a přímými cestami Páně. On prokazuje milosrdenství, odpouští velkoryse, je plný štědrosti a dobroty, kterou vylévá na každého z nás, otevírá všem území své nezměrné lásky a milosti, jež jediné mohou dát lidskému srdci plnost radosti“ [1].
Svatý Josemaría z tohoto podobenství vyvozoval také nutnost využívat čas ke konání dobra, k práci na Pánově vinici uprostřed našich běžných zaměstnání: „onen člověk se v různých chvílích vrací na náměstí, aby najal dělníky: jedni byli povoláni za svítání, druzí až velmi blízko noci. Všichni dostávají denár: mzdu, kterou jsem ti slíbil, totiž svůj obraz a podobu. Na denáru je vyražen obraz Krále. To je Boží milosrdenství, které každého volá podle jeho osobních okolností, protože chce, aby všichni lidé byli spaseni. My jsme se však narodili jako křesťané, byli jsme vychováni ve víře, velmi jasně jsme přijali Pánovo vyvolení. To je skutečnost. Když se tedy cítíte zváni k odpovědi, i kdyby to bylo na poslední chvíli, budete ještě moci dál zůstávat na veřejném náměstí a vyhřívat se na slunci jako mnozí z oněch dělníků, protože měli nadbytek času?“ [2]
„Pojď se mnou k Matce Kristově,“ vybízel svatý Josemaría na závěr. „Matko naše, která jsi viděla Ježíše růst, která jsi viděla, jak využíval své přebývání mezi lidmi: nauč mě využívat mé dny ke službě Církvi a duším; nauč mě slyšet v nejhlubším nitru mého srdce jako laskavou výčitku, dobrá Matko, kdykoli to bude třeba, že můj čas mi nepatří, protože patří našemu Otci, který je na Nebesích“[3].
Pablo M. Edo
[1] Papež František, Angelus, 24. září 2017.
[2] Svatý Josemaría, Boží přátelé, č. 42.
[3] Tamtéž, č. 54.