Evangelium (Jan 17, 20 - 26)

«Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: „Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.

Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a tito moji učedníci poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich.»

Komentář 

Evangelium, ke kterému nás dnes Církev zve, je součástí Ježíšovy Velekněžské modlitby při Poslední večeři. V úryvku, který jsme četli, se Kristus opět modlí za jednotu všech, kteří v Něho v průběhu dějin uvěří.

Jeden z církevních otců k tomu poznamenal: „My všichni, jakmile přijmeme jediného a stejného Ducha, totiž Ducha Svatého, spojujeme se navzájem i s Bohem. Ačkoliv jsme mnozí jednotlivě, Kristus způsobuje, že Duch Otce i Jeho přebývá v každém z nás, tento Duch, jediný a nerozdělitelný, sám o sobě sjednocuje ty, kteří jsou odlišní ve své vlastní jedinečnosti, a působí, že všichni se projevují jako jedno v Něm samém.“ [1]

Prvním plodem této jednoty Církve je víra všech pokřtěných v Krista a v jeho božské poslání (srov. Jan 17,21.23).

V závěru této modlitby Pán prosí, abychom všichni byli s ním v Nebi a těšili se navěky z jeho Slávy. Tentokrát nepoužívá sloveso „prosím“, ale „chci“, což ukazuje, že tato prosba je ze všeho nejdůležitější a že se shoduje s vůlí jeho Otce: aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy. (srov. 1 Tim 2,4).

V souvislosti s touto Ježíšovou modlitbou k Otci, za jednotu všech jeho vlastních v lásce, svatý Josemaría napsal: „Jak dobře první křesťané uváděli do praxe tuto vroucí lásku, která daleko přesahovala i ty nejvyšší projevy pouhé lidské solidarity nebo přívětivosti. Milovali se navzájem, sladce a silně, z celého Kristova Srdce."[2] Kéž bychom i my dokázali uplatňovat stejnou měrou lásku vůči lidem kolem nás.

[1] Svatý Cyril Alexandrijský, Commentarium in Ioannem 11,11.
[2] Boží Přátele, 225.