„Mami, mohu si vzít další hrozen?“ Aneish, náš tříletý syn, opakoval tu samou otázku znovu a znovu po celých dvacet minut. Málem jsem díky tomu ztratila nervy. V tu chvíli jsem si však uvědomila, že bych mohla tuto chvíli posvěcovat. Záleželo totiž na způsobu, jakým mu odpovím a to bylo něco, co jsem mohla obětovat Bohu …

Opus Dei pro mě znamená především každodenní zápas, abych žila svůj všední život i v maličkostech dobře. Dnes se bojím pomyslet na to, jak bych zvládala svůj každodenní život, kdybych nepoznala Dílo.

Tento srpen uběhl desátý rok, co jsem supernumerářkou Opus Dei. Považuji za velké privilegium, které si nezasloužím, že jsem poznala Dílo.

Na Díle mne vedle pronikavého a inspirativního učení sv. Josemaríi oslovila i skutečnost, že mohu zůstat ve svém současném stavu a přitom být schopna milovat Boha více.

„Je něco božského v každodenních věcech a je na nás, abychom to objevili“, říká náš zakladatel. Tento jednoduchý a hluboký pohled je jádrem jeho učení.

Nalézám spoustu příkladů v životě sv. Josemaríi k tomu, jak žít svůj každodenní život lépe a ve chvílích pochybnosti se ptám: „Jak by si s tím asi poradil on?“ … a zápas pokračuje.

Opus Dei mi poskytlo pevnou cestu ke štěstí, která vyžaduje stálé každodenní zápolení o to, abychom se na ní udrželi. Velkou věcí je, že vím, kde se nachází cíl – díky pomoci, které se mi dostalo v Opus Dei.

V srpnu jsem dovršila deset skvělých let, za které našemu Pánu děkuji … a Aneish by děkoval také, kdyby věděl, že nejen dobré hrozny získal díky bojům jeho stále se usmívající maminky!