Dekret Apostolicam actuositatem

Druhý vatikánský koncil, Dekret o apoštolátu laiků (kapitola I, č. 2) – tyto úvahy o laickém apoštolátu jsou zajímavé ve spojitosti s apoštolátem, který vykonávají laici Opus Dei ve společnosti.

Účast laiků na poslání církve

2 Církev se zrodila k tomu, aby šířením Kristova království všude na světě k slávě Boha Otce učinila účastnými spasitelného vykoupení všechny lidi (Srov. Pius XI., enc. Rerum Ecclesiae: AAS 18 (1926), 65.) a aby jejich prostřednictvím byl celý svět opravdu usměrňován ke Kristu. Veškerá činnost tajemného Těla zaměřená k tomu cíli se nazývá apoštolát. Církev ho vykonává prostřednictvím všech svých členů, i když různými způsoby, neboť křesťanské povolání je svou povahou také povolání k apoštolátu. Jako se v organismu živého těla žádný úd nechová pouze trpně, ale spolu s životem těla má účast i na jeho činnosti, tak také v Kristově těle, církvi, celé tělo „roste a dělá pokroky podle činnosti přiměřené každé části“ (srov. Ef 4,16). V tomto těle jsou dokonce údy tak velice spojeny a skloubeny (srov. Ef 4,16), že o údu, který nepřispívá k růstu těla podle své míry, je nutno říci, že není k užitku ani církvi ani sobě samému. 

V církvi jsou různé služby, ale jedno poslání. Apoštolům a jejich nástupcům svěřil Kristus úkol učit, posvěcovat a řídit jeho jménem a mocí. Avšak i laici, když se jim dostalo účasti na Kristově kněžském, prorockém a královském úřadě, plní v církvi i ve světě svůj podíl na poslání celého Božího lidu. (Srov. 2. vat. koncil, Věrouč. konst. o církvi Lumen gentium, čl. 31: AAS 57 (1965), 37.) Konají skutečný apoštolát, když se snaží evangelizovat a posvěcovat lidi a také pronikat a zdokonalovat časný řád duchem evangelia, takže jejich působení v tomto řádu je zjevným svědectvím Kristu a slouží k spáse lidí. Protože je laickému stavu vlastní žít uprostřed světa a světských záležitostí, jsou laici povoláni k tomu, aby rozehříváni křesťanským duchem působili apoštolsky ve světě jako kvas.