Případ doktora Ángela Jiméneze Lacave (supernumerář Opus Dei) může někoho překvapit, protože býval agnostikem. Vypráví, že tak jako téměř všichni univerzitní studenti v 60. a 70. letech minulého století hledal pravdu v praktických věcech jako jsou exaktní vědy a historické vědy.

Nicméně jednoho dne se mu přihodilo něco, co by si rád nechal pro sebe. Následkem toho se otočil o 180 stupňů. Říká: „Byla to konverze. Viděl jsem, že moje cesta je Opus Dei. Nehledal jsem perly, ale našel jsem poklad.“ Chápe, že je to trochu živelné a může to vypadat divně. Zdůrazňuje: „Naprosto rozumím agnostikovi, protože jsem jím sám byl.“

Ale doktor Jiménez raději mluví o tom, co pro něho znamená Dílo a jaký má vliv na jeho povolání. Říká, že je to především škola formace v křesťanském humanismu, která má vliv na to, jak pracujeme. Protože pro členy Opus Dei se posvěcování děje prostřednictvím každodenní práce.

„Jsem onkologickým lékařem a proto jsem ve styku s nemocnými, kteří se nacházejí v obtížných situacích. Dílo mi pomáhá dívat se správně na člověka. Ve společnosti existuje tendence chápat člověka jako prostředek k výrobě, výzkumu, používání... Naopak křesťanský pohled vede k tomu, abychom se na člověka dívali jako na sebe samé.“

Doktor Jiménez Lavave si myslí, že Opus Dei „je jedna velká škola formace, která nevypovídá o křesťanství nic nového, ale pouze to aplikuje na práci“.

Vysvětluje, že díky této zásadě pracuje nejen jako lékař, který léčí, ale také se zajímá o dopady, jež nemoc u pacientů má v prostředí profesionálním, společenském, duchovním... „a ne jako úředník“. Vždyť Univerzitní nemocnice v Navaře, kterou založil zakladatel Opus Dei, má pověst nejlepšího onkologického centra v zemi.

Zkrátka a dobře doktor Jiménez Lavave si myslí, že Opus Dei „je jedna velká škola formace, která nevypovídá o křesťanství nic nového, ale pouze to aplikuje na práci“. Na jednu z věcí, o kterých se polemizuje a ke kterým církev zaujímá jednoznačný postoj, jako je eutanazie, má doktor jasný názor: „My lékaři léčíme a hledáme terapeutické prostředky pro utišení bolesti. Pokud si někdo zvolí jiný způsob, musí to udělat někde jinde, ne v nemocnici, kde se nemocní mají léčit.“