Opus Dei

Maria opěvuje v chvalozpěvu Magnificat milosrdenství a radostnou lásku Boha, který přichází vrátit štěstí zarmoucenému světu. Ona je první Dcerou a zároveň Matkou Božího milosrdenství, a proto ji nazýváme Mater misericordiae.

Abychom mohli druhým prokazovat milosrdenství, sami ho nejprve musíme přijmout od Boha. Musíme mu ukázat své rány, nechat se jím uzdravit a milovat. Ve světě, který je „často nelítostný k hříšníkovi a shovívavý k hříchu“, představuje žalm 51 (Miserere – Smiluj se nade mnou) nádhernou prosbu o odpuštění, které osvobozuje duši a vrací nám radost z toho, že můžeme být v otcově domě.

Tento redakční článek pojednává o skutcích tělesného milosrdenství, které doporučoval Ježíš Kristus. Křesťan nemůže být lhostejný k potřebám druhých, i těch jemu neznámých, protože je v nich Kristus, který ho prosí o pomoc.

Skutky duchovního milosrdenství přicházejí na pomoc v hladu a žízni, nahotě a opuštěnosti, v nemoci a zajetí, které v mnoha různých podobách zakouší lidské srdce.

„Pozornost k nemohoucím se nesmí redukovat na to, čím bylo Dílo charakteristické ve svém počátku“, říká prelát a obšírněji mluví o prvních skutcích tělesného milosrdenství, které doporučuje i církev.