Opus Dei

Druhá část o jednotě života. Autor uvažuje o nutnosti přijmout místo, kam nás Bůh postavil, a zde hledat jeho přítomnost.

Nový text z řady zaměřené na formaci osobnosti. Tentokrát se zaměřuje na poznání sebe samého, se všemi ctnostmi i nedostatky, jež jsou nutné k tomu, aby byl člověk šťastný.

Když vysvětlujeme důvody svých spontánních reakcí, spíše než říkat: „Jsem už prostě takový,“ bychom si měli raději přiznat: „Takovým jsem se stal sám“. Následující článek pojednává o formování charakteru v křesťanském životě.

​„Úsměv je úkon pokory; znamená, že přijímám sebe i svůj způsob života a v klidu a míru žiji tam, kde jsem.“ Článek od Carla de Marchiho, vikáře Opus Dei pro střední a jižní Itálii.

„Pojďte ke mně, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“ Bůh se stal malým, abychom mohli být doopravdy velcí, pokorou srdce.

Umět naslouchat a být otevřený názorům druhých jsou nezbytné podmínky pro život v lásce. Potom bude vzájemný dialog tou nejobyčejnější příležitostí, jak se přiblížit k Pravdě. Nový text v rámci úvah o „Výchově osobnosti“.

„Mějte odvahu vést děti k odříkání,“ řekl jednou svatý Josemaría jedné skupině rodin, „jinak ničeho nedosáhnete.“ Na tuto ctnost se zaměřuje další redakční článek série věnované rodině.