Nikdy mě neunavuje opakovat, že musíme být kontemplativními dušemi uprostřed světa, které se snaží přeměnit svou práci v modlitbu.
Lev XIV. pokračuje s poutníky na Svatopetrském náměstí v rozjímání nad různými podobenstvími evangelia. Tuto středu bylo na řadě podobenství o majiteli vinice. Podobenství ukazuje, že od Boha dostáváme vše, co k životu potřebujeme, a zároveň dává našemu bytí smysl.
V zamyšlení, které papež připravil pro generální audienci na Zelenou středu, která byla zrušena kvůli jeho probíhající rekonvalescenci, připomíná Svatý otec podobenství o marnotratném synovi a ujišťuje věřící, že i když jsme se hodně vzdálili, náš milující Otec nás očekává s otevřenou náručí.
Ve své druhé generální audienci se papež Lev XIV. zaměřil na postavu dobrého Samaritána, který nám pomáhá v duchovním růstu. Vyjít ze sebe a „pocítit bolest druhého člověka“, zastavit se na cestě a vyjít vstříc našim bratřím a sestrám.
Papež František se po pobytu v nemocnici stále zotavuje a proto Tisková kancelář Svatého stolce zveřejnila text katecheze připravené na 9. dubna, tentokrát o bohatém mladíkovi a logice, kterou se řídil jeho život.
Na první veřejné středeční audienci s poutníky se papež Lev rozhodl pokračovat v katechezi o „Ježíši Kristu, naší naději“, kterou František začal v lednu u příležitosti Jubilejního roku 2025.
Papež František pokračuje v týdenních katechezí o ‚Ježíši Kristu, naší naději‘ a rozjímá o Ježíši, který se setkává s postavami z evangelia. Hlavní postavou tohoto týdne je Zacheus, který podle Františka zaujímá specifické místo v jeho duchovní cestě.
Papež František začal nový cyklus katechezí o rozlišování. Vysvětlil, co znamená tento proces: jde v něm o „poznání, zkušenosti, afekty, vůli“. Dále řekl, že na Boha se můžeme spolehnout, protože „je to Otec, který nás nenechá o samotě, je vždy připraven nám dát radu, povzbudit nás, vzít pod svou ochranu“.
V poslední katechezi o svatém Josefovi uvažoval papež František o úloze sv. Josefa, který je „patronem katolické církve“. Vysvětlil, že „svatý Josef nemůže nebýt opatrovníkem církve, protože církev je prodloužením Kristova těla v dějinách“.
Papež uvažoval o Ježíšově modlitbě a připomněl, jak na kříži „prosí za druhé, za všechny, dokonce i za ty, kteří ho odsuzují“. Vysvětlil, že Ježíš se tak „přimlouvá a objímá celý svět, jeho pohled zahrnuje každého člověka“.
