Bůh tě nevytrhuje z tvého prostředí ani tě nevzdaluje od světa, od tvého stavu, od tvých ušlechtilých lidských cílů ani od tvého pracoviště… Přeje si však, aby ses právě tam stal svatým.
Naše identita se utváří neustále, na počátku, v průběhu i na konci života. V tomto článku, posledním z řady těch, které pojednávají o formaci osobnosti z křesťanského pohledu, se rýsuje cíl tohoto závodu, jímž je spočinutí naší křehké identity v identitě Boží.
Když vysvětlujeme důvody svých spontánních reakcí, spíše než říkat: „Jsem už prostě takový,“ bychom si měli raději přiznat: „Takovým jsem se stal sám“. Následující článek pojednává o formování charakteru v křesťanském životě.
Nový text z řady zaměřené na formaci osobnosti. Tentokrát se zaměřuje na poznání sebe samého, se všemi ctnostmi i nedostatky, jež jsou nutné k tomu, aby byl člověk šťastný.
Esej Ángela Rodrígueze Luñi
Někteří lidé mají tendenci považovat formaci za vědění. Ale takové pojetí nestačí: dospět k integritě osoby vyžaduje vnímat formaci jako bytí. Jde o mnohem vyšší cíl: nutno se ponořit do tajemství Krista, abychom poznali jeho šíři, jeho hloubku a umožňovat, aby nás milost postupně proměňovala, aby nás s ním ztotožňovala.
Umět naslouchat a být otevřený názorům druhých jsou nezbytné podmínky pro život v lásce. Potom bude vzájemný dialog tou nejobyčejnější příležitostí, jak se přiblížit k Pravdě. Nový text v rámci úvah o „Výchově osobnosti“.
