Svatost je složena z mnoha hrdinství. Proto v práci se od nás žádá hrdinství „zhostit se“ dobře úkolů, které nám přísluší, a to den za dnem, i když se budou opakovat stále stejné činnosti.
Naše identita se utváří neustále, na počátku, v průběhu i na konci života. V tomto článku, posledním z řady těch, které pojednávají o formaci osobnosti z křesťanského pohledu, se rýsuje cíl tohoto závodu, jímž je spočinutí naší křehké identity v identitě Boží.
Když vysvětlujeme důvody svých spontánních reakcí, spíše než říkat: „Jsem už prostě takový,“ bychom si měli raději přiznat: „Takovým jsem se stal sám“. Následující článek pojednává o formování charakteru v křesťanském životě.
Nový text z řady zaměřené na formaci osobnosti. Tentokrát se zaměřuje na poznání sebe samého, se všemi ctnostmi i nedostatky, jež jsou nutné k tomu, aby byl člověk šťastný.
Esej Ángela Rodrígueze Luñi
Někteří lidé mají tendenci považovat formaci za vědění. Ale takové pojetí nestačí: dospět k integritě osoby vyžaduje vnímat formaci jako bytí. Jde o mnohem vyšší cíl: nutno se ponořit do tajemství Krista, abychom poznali jeho šíři, jeho hloubku a umožňovat, aby nás milost postupně proměňovala, aby nás s ním ztotožňovala.
Umět naslouchat a být otevřený názorům druhých jsou nezbytné podmínky pro život v lásce. Potom bude vzájemný dialog tou nejobyčejnější příležitostí, jak se přiblížit k Pravdě. Nový text v rámci úvah o „Výchově osobnosti“.
