Lidský život – tvůj život – a běžná, každodenní práce, mají smysl božský a věčný.
Přirovnáním Božího království k pokladu, kvůli kterému člověk prodá všechno, Ježíš vzdaluje křesťanství od hodnot jako jsou bezpečí nebo stabilita a zaměřuje ho na riskování, poslání a dobrodružství zlepšovat svět.
Přátelství mezi lidmi povolanými ke stejnému poslání umožňuje, aby bylo vždy cestou naplněnou štěstím.
Pod pojmem duchovní svaté přijímání se rozumí zbožná touha přijmout eucharistii alespoň srdcem a duchem, není-li možné přijmout ji svátostně.
Když odtamtud šel Ježíš dál, uviděl v celnici sedět člověka, který se jmenoval Matouš. A řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním (Mt 9, 9).
Nechat se druhými milovat je způsob, jak dát Bohu ve svém životě prostor. Ježíš tak činil do posledních chvil na zemi.
Nová evangelizace je úkolem všech – laiků i duchovních –, jelikož je posláním samotné církve. Každý tento úkol plní podle toho, jakou má v církvi úlohu, a svá slova doprovází svědectvím autentického křesťanského života.
Přátelství, které nabízí křesťan lidem ve svém okolí, bylo vždy důvodem k obdivu. S postupujícím časem se objevují stále nová dějiště a nové výzvy.
„Nové přikázání“, které nám Ježíš svěřil na konci svého pozemského života, dodává lidskému přátelství nový rozměr: jedná se o skutečný apoštolát.
