Modlitby preces si můžete stáhnout ve formátech:
latina—čeština PDF
latina—čeština Kindle KFX
latina—čeština ePUB
Stručné dějiny Preces
Dne 10. prosince 1930 psal svatý Josemaría Escrivá de Balaguer ve svých Soukromých poznámkách: „Tyto dny pořizujeme opisy Preces ab Operis Dei sociis recitandae. Schválil je můj zpovědník. Je vidět, že Pán — protože tak tomu má být v samotném nitru jeho Díla — chtěl, aby se začalo modlitbou.“1
Tato slova Zakladatele Opus Dei věrně odrážejí jeho stálé učení: modlitba je základem duchovní stavby2, veškeré nadpřirozené práce a každé apoštolské činnosti; je nepostradatelným prostředkem k růstu v boji o svatost3. V Opus Dei tvoří způsob konkretizovat tyto potřeby, společné každé křesťanské duši4, modlitba Preces (plural latinského prex: prosba, přímluva). Každý den pozdvihují věřící Prelatury své srdce k Pánu touto modlitbou, v níž chválí, děkují a prosí Boha Otce skrze Ježíše Krista v Duchu Svatém za své vlastní potřeby i potřeby druhých. Tímto způsobem se v této malé části velké Boží rodiny, jíž je Církev, znovu opakuje ona scéna prvotní Církve, kterou zaznamenává svatý Lukáš: „Všichni jednomyslně setrvávali v modlitbě. Zástup věřících měl jedno srdce a jednu duši.“5
Svatý Josemaría složil tuto modlitbu z textů převzatých z Písma svatého a z liturgie Církve v průběhu prvních desetiletí existence Díla. Denním recitováním těchto proseb děkují věřící Prelatury Bohu za dar jejich křesťanského povolání a projevují plnou připravenost konat jeho Vůli. Modlí se je po celém světě v latině.
Preces začínají slovem Serviam! — „Budu sloužit!“ — které v sobě shrnuje úmysl sloužit Pánu a podporovat šíření jeho Království po celém světě. Poté, co se slovy klanění a díků obracejí k Nejsvětější Trojici („Nejsvětější Trojici: Tobě díky, můj Bože, tobě díky; pravá a jediná Trojice, jediné a veškeré Božství, svatá a jediná Jednota“), obracejí se věřící Díla Ad Iesum Christum Regem — „K Ježíši Kristu Králi,“ který je posílá otevírat božské cesty země6 všem lidem: „Pán je náš Soudce, náš Zákonodárce a náš Král. On nás zachrání.“ A vzývají: „Christe, Fili Dei vivi, miserere nobis — Kriste, Synu živého Boha, smiluj se nad námi,“ přičemž prosí druhou božskou osobu Trojice o pomoc: „Přijď, Pane, pomoz nám; a vysvoboď nás pro své jméno.“
Poté se svěřují pod ochranu Božího Milosrdenství vzýváním žalmu 27: „Pán je moje světlo a má spása, koho bych se bál? I kdyby se proti mně utábořilo vojsko, mé srdce se nebude bát; i kdyby proti mně vzplál boj, ani tehdy se nebude bát moje srdce,“ a obracejí se k přímluvě Nejsvětější Panny, Prostřednice všech milostí: „Pamatuj, Panno, Matko Boží, stojící před Pánem, přimlouvej se za nás.“ Zároveň se obracejí na svatého Josefa, Snoubence Blahoslavené Panny Marie: „Bůh tě ustanovil jako otce Krále a Pána, nad celým svým domem — oroduj za nás.“
Vzývají Strážné anděly, v jejichž svátek se Opus Dei zrodilo: „Svatí naši Strážní andělé, braňte nás v boji, abychom nepodlehli při posledním soudu,“ a poté se synovskou náklonností a důvěrou se obracejí k přímluvě svatého Josemaríi — „našeho Zakladatele“: „Přimlouvej se za své děti, aby, věrné duchu Opus Dei, posvěcovaly práci a přiváděly duše ke Kristu.“ Tato poslední invokace byla přidána 17. května 1992 u příležitosti beatifikace a výraz „Blahoslavený“ byl nahrazen slovem „Svatý“ dne 6. října 2002, kdy byl Zakladatel svatořečen svatým papežem Janem Pavlem II.
Poté následuje řada proseb. Nejprve za Svatého otce, papeže, jehož jméno se uvádí: „Kéž ho Pán zachová, oživuje a učiní šťastným na zemi a nedopustí, aby nad ním zvítězili jeho nepřátelé.“ Dále za biskupa každé diecéze, za něhož se prosí, „aby se vždy pevně držel a pásl s tvou silou, Pane, ve vznešeností tvého jména“. Modlí se též za jednotu apoštolátu slovy Ježíšovy velekněžské modlitby při Poslední večeři: „aby všichni byli jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; aby byli jedno, jako my jsme jedno“7, a slovy, jimiž Pán odpovídá farizeům8: „Každé království v sobě vnitřně rozdělené zpustne a žádné město nebo dům vnitřně rozdělený neobstojí.“ Poté se prosí za všechny, kdo z lásky k Pánovu jménu nějakým způsobem spolupracují s pastorační činností, kterou Prelatura vykonává: „Modleme se za naše dobrodince: Rač, Pane, udělit život věčný všem, kdo nám pomáhají pro tvé jméno. Amen.“
V návaznosti na prosby za pastýře Církve se dále prosí za preláta Opus Dei, důvěrně zvaného „Otec“, kterého Bůh ustanovil na zemi hlavou této části Božího lidu: „Milosrdenství Páně nad ním od věků navěky, neboť Pán střeží ty, kdo ho milují.“ A jak se sluší, v této rodinné modlitbě nemůže chybět prosba za ostatní věřící Prelatury, živé i zesnulé: „Zachraň své služebníky, můj Bože, chraň ty, kdo v tebe doufají. Sešli jim, Pane, svou pomoc a chraň je ze Siónu. Dej jim, Pane, věčné odpočinutá a ať jim svítí světlo věčné. Ať odpočívají v pokoji. Amen.“
V závěrečných modlitbách věřící znovu vzývají Boha a prosí, aby je vyslyšel: „Pane, vyslyš mou modlitbu a moje volání k Tobě přijď, s důvěrou v jeho milosrdenství: „Ó Bože, jemuž je vlastní milosrdenství a odpouštění, vyslyš naši modlitbu. Zapal ohněm Ducha Svatého naše síly a naše srdce, abychom ti mohli sloužit čistým tělem a líbili se ti čistotou srdce. Prosíme, Pane, osvěcuj naše skutky svým vnuknutím a svou pomocí, aby naše modlitby i práce vždy v tobě začínaly a skrze tebe dospěly ke šťastnému konci. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.“ Poté prosí o gaudium cum pace, radost a pokoj: „Všemohoucí a milosrdný Pán ať nám udělí radost a pokoj, osobní obrácení, čas k opravdovému pokání, milost a útěchu Ducha Svatého a vytrvalost v Opus Dei.“
Nakonec se obracejí k přímluvě Patronů apoštolátů Díla — archandělů svatého Michaela, svatého Gabriela a svatého Rafaela a apoštolů svatého Petra, svatého Pavla a svatého Jana — a je-li přítomen kněz, uděluje požehnání, „aby Pán byl ve vašich srdcích a na vašich rtech“. Končí se pozdravem připomínajícím pozdrav prvních křesťanů, s tak lidským a nadpřirozeným tónem: Pax, in æternum.
Související článek: Las Preces del Opus Dei: comentario histórico-teológico od Juana Rega, publikovaný v časopise Studia et Documenta.
1 Soukromé poznámky, č. 128, v A. Vázquez de Prada, El Fundador del Opus Dei, sv. I, Rialp, Madrid 1997, s. 368.
2 Cesta, č. 83.
3 srov. 1 Sol 4, 3.
4 srov. Katechismus katolické církve, č. 2744–2745
5 Sk 1, 14 a 4, 32.
6 srov. Boží přátelé, 314.
7 srov. Jan 17, 21–22.
8 Mt 12, 25.