Drahý otče Fernando,
zakrátko se uskuteční blahořečení služebnice Boží Guadalupe Ortiz de Landázuri, první laičky z této Prelatury, která bude blahořečena. Přeji si připojit se k vaší radosti a vašemu díkůvzdání za toto svědectví svatosti žité v obyčejných okolnostech jejího křesťanského života.
Je správné radovat se a děkovat Bohu, protože On nikdy neopouští svou církev, ani v těch nejtemnějších chvílích, a s láskou snoubence stále v ní probouzí příklady svatosti, které zkrášlují její tvář, naplňují nás nadějí a ukazují nám jasnou cestu, po které se máme vydat.
Svatost znamená otevřít srdce Bohu a nechat se proměnit jeho láskou. Znamená také vyjít ze sebe a kráčet k setkání s druhými, kde nás Ježíš očekává, abychom jim přinesli slovo povzbuzení, pomocnou ruku, něžný a útěšný pohled.
S radostí, která pramenila z jejího vědomí, že je dcerou Boží, Guadalupe Ortiz dala po vzoru sv. Josemaríi své mnohé lidské a duchovní kvality do služby druhým pomáhajíc zvláštním způsobem dalším ženám a jejich rodinám, které potřebovaly vzdělání a rozvoj. Toto všechno uskutečňovala bez známky proselytismu, ale vždy svou modlitbou a příkladem.
Povzbuzuji všechny věřící Prelatury, jako i všechny, kteří se účastní jejích apoštolátů, aby vždy usilovali o tuto svatost normálnosti, která hoří v našem srdci ohněm Kristovy lásky a kterou tolik potřebuje dnešní svět i Církev.
Také Vás prosím, abyste se nepřestávali za mne modlit, a současně vám udílím apoštolské požehnání. Ať vám Pán žehná a Panna ať se o vás stará.
Bratrsky,