Jeden vatikánský úředník jednou řekl blahoslavenému Josemaríovi, že Opus Dei přišlo "o století dříve". Mezi nové aspekty ducha Opus Dei patří:

Aktivní snaha odpovědět na univerzální povolání ke svatosti mezi obyčejnými laiky;

Duch založený na posvěcující hodnotě obyčejné práce;

Organizace v církvi věnující se těmto ideálům, sdružující muže a ženy, ženaté, svobodné a ovdovělé, kněze i laiky všech ras, stáří a sociálního postavení, kteří se všichni snaží řídit se stejným duchem;

Rozšíření tohoto ideálu napříč Evropu, Amerikou, Asií a Afrikou za relativně krátkou dobu od založení;

Hluboký respekt pro nezávislost laiků v jejich řádném prostředí (obrovské panorama světské společnosti), kde nejsou jako nějaký druh klerikálních agentů, ale jako plnohodnotní členové církve, odpovídající na poslání, které obdrželi ve křtu. Jednají ve světských záležitostech s plnou osobní svobodou a odpovědností když uplatňují různé intelektuální nebo manuální schopnosti v jejich umění a vědě, jejich studiu nebo odbornosti, jejich práci a ostatních úlohách a povinnostech ve společnosti;

Když bylo Dílo založeno, mnoho aspektů ducha Opus Dei, ačkoli byly založeny na Evangeliu, bylo v té době označováno za revoluční, tak že je někteří nazývali herezí: body jako radikální vize role laiků v církvi i ve světě; role žen; pohled na manželství jako cestu ke svatosti; myšlenka světa jako místa, kde se člověk může stát svatým; a že požadavky a radosti obyčejného každodenního života mohou být cestou ke svatosti. Mnoho z těchto bodů se později stalo základem oficiálního učení církve, zvláště během Druhého Vatikánského koncilu.