V Logrońu (Španělsko) vystudoval střední školu a potom pokračoval na strojní fakultě v Madridě, kde byl promován v roce 1927.

Nejprve pracoval v Malaze na ředitelství drah v Andalusii a tamtéž také jako profesor na strojní fakultě.

Při cestě do Madridu v roce 1930 projevil sv. Josemaríovi Escrivá de Balaguer, spolužáku z bakalářských studií, přání odevzdat se Bohu uprostřed světa a požádal proto o přijetí do Opus Dei, které právě začalo svou činnost.

Isidoro pokračoval ve svém zaměstnání v Malaze a později se přestěhoval do Madridu, kde dále pracoval u různých železničních společností. Ve všem co dělal, podával svědectví o křesťanské víře.

Jeho píle v práci, věrnost a duch služby vůči svým spolupracovníkům, láska ke spravedlnosti při organizování iniciativ na podporu nejpotřebnějším, víra a láska projevující se při katechezi a formaci lidí na okraji společnosti byly příkladné.

Isidor byl vždy svou věrností pevnou oporou zakladatelovi Opus Dei. V době občanské války 1936 - 1939 v Madridě dokazoval hrdinskou lásku k církvi a v horlivosti za duše.

Dokázal pracovat v úzkém spojení s Ježíše Kristem tím, že věrně následoval učení svatého Josemaríi Escrivá de Balaguer.

Žil neustále během celého dne v přítomnosti Boží. Jeho duchovní život se vyznačoval hlubokým a něžným uvědomováním si Božího synovství, hlubokou láskou k Panně Marii, Matce Boží a naší Matce, a upřímnou touhou po sjednocení se s Kristem skrze ducha umrtvování a pokání.

Zemřel v pověsti svatosti 15. července 1943 po dlouhé a těžké nemoci, kterou snášel trpělivě a s radostí.