Studuji strojírenství na Technické univerzitě ve Vídni. Díky mým předchozím studiím jsem měl určité obtíže s některými předměty. Četl jsem knihu o Toni Zweifelovi a napadlo mě, že by mi mohl s mým studiem pomoci. Poprosil jsem ho o přímluvu, abych udělal některé zkoušky, jejichž látka byla dost složitá (termodynamika, návrh částí strojů pomocí numerických metod). Všechny zkoušky jsem zdárně složil.

Život Toniho byl v mých myšlenkách vždy přítomen; často jsem pociťoval jeho přítomnost z nebe a to mi dávalo jistotu, že „všechno půjde dobře“. Toni byl strojař a měl podobné problémy jako já, proto jsem si myslel, že mi bude rozumět a pomůže mi. Při jedné příležitosti mi chybělo málo, abych udělal zkoušku: byla to aplikovaná termodynamika. Měl jsem téměř 49% správných odpovědí. Chybělo mi jedno procento, abych zkoušku složil. U zkoušky neměl profesor důvod, aby mi dával nějaké otázky, neboť písemka už vše téměř rozhodla. Já jsem ale věřil, že skrze Toniho dostanu příležitost, abych ukázal, co umím. A tak jsem dále prosil o jeho přímluvu. Nakonec mi dal profesor úkol a položil mi několik otázek. Díky tomu jsem dokázal na vše správně odpovědět a zkoušku jsem udělal.

Poprosil jsem Toniho, aby mi pomohl rozptýlit mé pochybnosti. Byl jsem potom mnohem klidnější.

Měl jsem rovněž problémy s obhajobou. Prosil jsem Toniho, aby mi pomohl rozptýlit mé pochybnosti ohledně možných otázek zkoušejících. Byl jsem potom mnohem klidnější a s jistotou jsem na otázky odpovídal.

Při jiné příležitosti měl můj kamarád problém s obhajobou magisterského titulu, nepodařilo se mu vyřešit to, co chtěl u obhajoby demonstrovat. Napadlo mě, že mu řeknu, že by mohl požádat o pomoc Toniho; modlil se kartičku k Tonimu a za 10 minut ho napadla myšlenka, jak své problémy vyřešit. Díky tomu dokázal o dizertační práci úspěšně diskutovat.

M. S. - Rakousko