Během léta 2002 se 76letému Antoniu Jesús Sedanu Madrid, vdovci od roku 1991, objevil ve vnitřním koutku pravého oka kožní výrůstek - podobný ječnému zrnu -, který ho svědil a občas i bolel. Výrůstek nezmizel a během několika týdnů si ho všimly jeho tři děti a někteří jeho přátelé. Nicméně to nijak neléčil.
Kvůli nedávným potížím se zrakem si Antonio naplánoval ve Středisku zdravotní péče v Barceloně, kde bydlel, oční vyšetření za účelem případné operace šedého zákalu. Při vyšetření 2. srpna to využil, a ukázal oční lékařce výrůstek na kůži vedle oka. Doktorka ho ihned poslala na vyšetření do Nemocniční kliniky v Barceloně, neboť se obávala, že se jedná o nádor.
30. října posoudil jeho stav v této nemocnici vedoucí očního oddělení, který klinicky diagnostikoval zhoubný bazaliom, ve formě známé jako ulcus rodens. Je to jeden z nejčastějších typů nádoru kůže, obvykle postihuje osoby pokročilého věku a objevuje se nejčastěji na hlavě a krku. Vyvíjí se postupně a lokálně ničí tkáň. Léčení se obvykle provádí chirurgicky a pacient se většinou vyléčí.
V případě Antonia byl nádor - s rozměry podobné čočce - závažnější, protože díky své poloze - blízko oka - mohl snadno zasáhnout sousední choulostivé orgány. Lékař informoval Antonia, že výrůstek se musí chirurgicky odstranit a znovu ho poslal ke specialistovi na plastickou chirurgii. Lékař považoval diagnostické vyšetření za věrohodné a protože léčba nesnesla odkladu, sdělil mu typ nádoru, kterým podle jeho názoru trpěl. Následujícího dne plastický chirurg Antonia vyšetřil a potvrdil předešlou diagnózu: jedná se o bazaliom. Aby se neztrácel čas, nařídil okamžitou operaci, která nádor odstraní, a pacientovi vysvětlil, že je to nepochybně zhoubný nádor, který lze odstranit chirurgicky a to co možná nejdříve.
Antoniovi přinesla diagnóza rakoviny velké starosti, i jeho nejbližší si toho všimli.
V kapli Panny Marie Bonaigua, kam chodil pravidelně na mši, si Antonio vzal kartičku pro soukromou zbožnost ke služebnici Boží Guadalupe Ortiz de Landázuri a také další brožurky o jejím životě. Okamžitě k ní pocítil osobní i duchovní sympatie a začal se k ní modlit a prosit o uzdravení. Totéž dělaly i jeho děti a další příbuzní, jimž Antonio rozdal několik kartiček služebnice Boží.
Už před oznámením datumu operace byl Antonio celý skleslý a vystrašený - také kvůli dalším zdravotním komplikacím - a když se přesné datum chirurgického zákroku dozvěděl, strach se ještě zhoršil. Jedné noci, kdy byl zvláště nervózní, se obrátil, s kartičkou v ruce, spontánně ke Guadalupe a s velkou vírou řekl: „Ty to můžeš udělat, zařiď, abych nemusel na operaci, pro tebe to není nic obtížného.“
Po modlitbě ke Guadalupe se Antonio uklidnil, spal bez přerušení a ráno se probudil klidný a odpočatý. Když se na sebe podíval do zrcadla, zjistil, že výrůstek zmizel. Nemohl tomu uvěřit; myslel si, že tyto věci se mohou dít jen druhým, ale ne jemu. Jeho duševní rozpoložení se naprosto změnilo a toho rána dokonce vtipkoval, když to oznámil dceři, která z toho měla šok. To samé se stalo s druhou dcerou, když konstatoval, že nádor z jednoho dne na druhý zmizel, aniž by zanechal nějakou stopu. Antonio také zavolal synovi, aby mu sdělil tuto novinku a také to řekl svým přátelům. Kromě toho se spojil se sekretářkou specialisty na plastické chirurgii, aby zrušil zákrok, protože operace nebyla nutná.
Když plastický chirurg prohlédl pacienta, zjistil, že rakovina z neznámých příčin úplně zmizela. Zpočátku se lekl. První otázka byla: „Kde vás operovali?“ Antonio mu potom podrobně vylíčil své uzdravení a zásah Guadalupe Ortiz de Landázuri. Vyléčení, ke kterému došlo z noci na ráno, bylo nevysvětlitelné. V klinickém popisu toho dne je napsáno: „Poškození kůže zmizelo potom, co se modlil ke služebnici Boží Guadalupe Ortiz de Landázuri.“ Při příštích prohlídkách bylo vyléčení potvrzené.
Antonio Jesús Sedano Madrid zemřel o dvanáct let později, v roce 2014, na nemoc srdce. Měl 88 let. Rakovina kůže, ze které se vyléčil na přímluvu Guadalupe Ortiz de Landázuri, se už nikdy nevrátila.
Protože toto uzdravení by se mohlo považovat za skutečnost mimořádnou, jako tomu už bylo u podobných, dřívějších případů, vydal arcibiskup Barcelony 18. května pokyn k zahájení kanonického procesu o zázraku a jmenoval za tím účelem diecézní tribunál. Proces probíhal od 25. května 2007 do 16. ledna 2008. 24. října 2008 schválila Kongregace pro svatořečení platnost tohoto diecézního procesu.
5. října 2017 lékařská rada Kongregace pro svatořečení tento případ prostudovala. Lékaři vyzdvihli nejdůležitější aspekty studovaného případu: adekvátní postup diagnózy kožní nemoci, který lékařští specialisté potvrdili, zvláště vyléčení v délce několika málo hodin, aniž by se provedla nějaká léčba. Perité této kongregace prohlásili tyto skutečnosti z vědeckého hlediska za nevysvětlitelné.
Následně byl případ předán k vyšetřování teologickým poradcům, kteří na zasedání 1. března 2018 prohlásili nade vší rozumnou pochybnost vztah mezi zázračným uzdravením Antonia a vzývání Guadalupe Ortiz de Landázuri za prokázaný.
Nakonec na pravidelném zasedání 5. června 2018 kardinálové a biskupové, členové Kongregace pro svatořečení, vydali posudek, že je nevyvratitelně prokázané, že tento případ musí být považován za zázrak.
8. června 2018 Svatý otec František, potom co dostal od kardinála Angela Amata, prefekta Kongregace pro svatořečení, popis celého případu, vyhlásil, že důkaz o zázraku Božím na přímluvu ctihodné služebnice Boží Guadalupe Ortiz de Landázuri je nezvratný.