„Drobné pozornosti, které nás přibližují k Bohu, můžeme od tohoto svatého dostávat všichni.“

Mons. Javier Cremades Sanz-Pastor (Zaragoza, 1946), kněz od roku 1973, pastoračně působil v Pamploně, Santiagu de Compostela, Madridě a Torreciudad. Tyto dny tráví doma - tak jako všichni ostatní - má nemocné plíce, a proto si musí obzvlášť dávat pozor na koronavirus. Nebrání mu to ale, aby pracoval na dálku. Vydal právě knihu „Plány rodiny Cremades“, kde popisuje vztah svatého Josemaríi k jeho rodině.

Příběhy z jeho života
Opus Dei - „Drobné pozornosti, které nás přibližují k Bohu, můžeme od tohoto svatého dostávat všichni.“ Rodina Cremades Sanz-Pastor se svatým Josemaríou v roce 1973

Google Play (zdarma) ► Los planes de los Cremades: una familia amiga de san Josemaría

ePub y PDF (stáhnout zdarma na Bubok) ► Los planes de los Cremades: una familia amiga de san Josemaría

Apple (zdarma)Los planes de los Cremades: una familia amiga de san Josemaría

Amazon (zdarma) ► Los planes de los Cremades: una familia amiga de san Josemaría


Proč jste tak dlouho odkládal napsání této knihy, nebo jinak řečeno, proč ji vydáváte teď?

Když jsem viděl, že se můj zdravotní stav zhoršuje, uvědomil jsem si, že je škoda nezaznamenat všechny ty Boží milosti, které jsem od svatého Josemaríi a od velké, skvělé rodiny, ve které jsem se narodil, dostal.

I když je toho o životě svatého Josemaríi napsáno hodně, zdálo se mi, že bych mohl přispět něčím z té obyčejné, lidské strany. Ať už chceš nebo ne, životopisy mají i svou vážnější stránku a to je i příčinou toho, že na člověka pohlížíme z jakési dálky. Filmové dokumenty s jeho besedami sice také svědčí o jeho blízkosti a radosti, ale jsou to setkání spíše masová.

Javier Cremades Sanz-Pastor

Nepřekvapuje trochu vděčnost, kterou svatý Josemaría projevoval vaší rodině od 22. dubna 1941?

Maminka se postarala o to, aby svatý Josemaría mohl políbit svou matku (+22. 4. 1941) ještě před tím, než byla pohřbena. Kázal mimo Madrid a potřeboval se vrátit co nejdříve. Matka mu sehnala auto a propustku, která mu umožňovala průjezd ulicemi, a také mu dala dostatek poukázek na benzín, který byl na příděl.

Máme ve zvyku pohlížet na svaté jako na přímluvce před Bohem, pozdvihnutými na oltář, kteří jakoby nebyli z masa a kostí. V mnoha jeho životopisech se zakrývá jeho lidská stránka a ještě více jeho chyby a lidská omezení; jakoby to byly překážky na cestě ke svatosti. Ale stačí si otevřít evangelium a podívat se na život prvních učedníků, které si Pán vybral. A uvědomíme si, že tento pohled je mylný. Abychom byli svatí, musíme být velmi lidští, a vděčnost je toho jasným projevem.

Máte nějakou, dosud neznámou historku, která se v knize neobjevuje?

Napadá mě jedna kratičká. Jednoho dne jsem dostal dopis od své mladší sestry; měla tehdy asi 15 let, a v dopise mi vyprávěla o svých dobrodružstvích.

Dala mi úkol pro Otce [svatý Josemaría]: abych mu řekl, že se má za ni modlit, protože si začala večer zpytovat svědomí a, jak psala, dělala si starosti, protože každý den propadla. Když jsem to vyprávěl Otci, moc ho to potěšilo, řekl mi, abych jí od něho vyřídil, že se za ni bude více modlit, ale ať si nedělá starosti, neboť jemu se stávalo totéž: nejeden večer si na konci zpytování říkal: „Pane, odpusť mi. I dnes není Josemaría spokojen s Josemaríou.“ Ať si udělá úkon lítosti a je v klidu, protože Bůh je moc dobrý.

Rodina Cremadových se zakladatelem Opus Dei v roce 1971

Máte nějakou radu pro nás, co neměli takové štěstí jako vy -a vaši odpovědnost-, že dostali tolik projevů přízně od svatého?

Radu dávám v knize. Projevy přízně od tohoto svatého, které nás přibližují k Bohu, můžeme dostávat všichni, protože se za nás z nebe nadále přimlouvá, zvláště za lidi z Opus Dei, za ty, kdo se účastní jeho aktivit a za spoustu spolupracovníků a přátel, kteří objevili ve svatém Josemaríovi velkého kamaráda a prostředníka, jak si prohloubit lásku k Bohu. Jestliže se zde na zemi nezastavil, v nebi je v pohybu ještě více: Bůh ho nechá, aby konal. Od té doby, co je kniha vystavená na webu, dostávám hodně pošty a zpráv od lidí, kteří potvrzují tuto bezostyšnou pomoc svatého Josemaríi, kterého svatý Jan Pavel II. nazval „světec obyčejného života“.

Může být člověk Aragoncem a zároveň i světoběžníkem?

Několik příkladů, mezi mnoha jinými: Panna Maria na Sloupu se stala Aragonkou v I. století. Z jiného úhlu mě napadá několik dalších jmen: Sender, Baltasar Gracián, Miguel Servet, Buñuel, svatý Josef Kalasanský, svatý Josemaría, moji rodiče... a, i když to vypadá, jako bych se tím chlubil, já sám jsem Aragonec a zároveň světoběžník: říkám to popravdě.

Panna Maria na Sloupu se v životě svatého Josemaríi jako správného Aragonce často objevuje. Máte nějaké méně známé podrobnosti o této zbožnosti?

Jednou jsem cestoval z Říma do Zaragozy a před odjezdem mi dal na cestu požehnání a rovněž velmi konkrétní úkol: abych místo něho zašel za P. M. na Sloupu a řekl jí, že ji bláznivě miluje, a mnoho dalších věcí: vše, co mě napadne. Nic konkrétnějšího neříkal. Nemusím říkat, že jsem udělal, co jsem mohl, abych tento úkol co nejlépe splnil. Ale navzdory mé snaze jsem byl pochopitelně na projevy jeho lásky k Matce Boží krátký.

Od smrti Josemaríi Escrivá uběhlo už téměř 50 let. Mnoho se toho napsalo a řeklo ještě více. Podle vašeho názoru, schází ještě nějaká stránka jeho života nebo nějaká zvláštnost v jeho povaze, které se ještě neobjevily nebo neprohloubily?

Tato otázka je jako moře bez břehů. Nechám to na historiky a na ty, kdo žili v jeho blízkosti. Ale mohu ubezpečit, že neexistuje nic bezprostřednějšího, laskavějšího, srdečnějšího a šťastnějšího, než narodit se v početné křesťanské rodině a žít vedle člověka opravdu svatého. Prosím čtenáře, aby se za mě modlili, protože budu muset vydat našemu Pánu Bohu velký počet ze svých skutků.